V posledních měsících jako by se čas zrychlil. Mnozí z nás cítí, že něco hlubokého a nevratného se mění – nejen venku ve světě, ale i uvnitř nás. Přichází únava, citlivost, přetížení i chvíle hlubokého vhledu. Ptáme se: Co se to děje? A jak dlouho to ještě potrvá?

Červenec přinesl zvláštní kombinaci energie. Jako by se dva světy — starý a nový — rozpojovaly čím dál zřetelněji. A v jejich napětí jsme my. Lidé, kteří cítí, že něco v běžném životě "nefunguje jako dřív". Lidé, kterým buší srdce bez zjevné příčiny, špatně se jim spí, cítí tlak na hrudi, zrychlený dech. Lidé, kteří vnímají, že se jejich vztahy,...

Úplněk, který v červenci proběhl ve znamení Kozoroha, se dotkl hlubokých vrstev našeho bytí. Toto zemské znamení nese témata zodpovědnosti, řádu, vnitřní disciplíny, ale také konců, uzávěrek a karmických lekcí. Není to lehký úplněk – ale bývá mimořádně očistný. Mnozí z nás se v těchto dnech mohli setkat s tím, co už jim neslouží, co zdržuje, tíží...

O bezpečí se často mluví, jako by to byla přirozená součást dětství. Jenže některé z nás v něm nevyrůstaly. Nevyrůstaly v lásce ani v tichu, ale ve střehu. V hádkách kvůli penězům, v žárlivosti, v dusnu, kde dítě ví, že se neptá, neruší, nebrečí. Protože by bylo přítěží.

Dnes mě ovlivnily dvě zdánlivě nenápadné situace. Můj syn obdivně mluvil o švagrovi, který "to všechno vybudoval sám", a klientka zase zmínila ženu, která "jen pokračuje v tátově projektu". Obě situace vypadaly jako běžné komentáře. Jenže já znám skutečnost. A ta je jiná.

Dnešní úplněk mě zasáhl tak přímo, až jsem se na chvíli zastavila v půli pohybu.

V tiché meditaci ke mně promluvila Gaia. Ne slovy, ale jasným, hlubokým pocitem, který se nedal přeslechnout. Je čas. Gaia spouští finální fázi svého čištění — nezbytného kroku, aby se mohla posunout výš, do jemnějších, čistších energií.

Někdy cítíme k určitému místu nevysvětlitelnou přitažlivost. Ani nevíme proč, ale od dětství nás to táhne do Francie, do Skandinávie, do hor, k moři, do starých chrámů či ruin. Možná jsme tam nikdy předtím nebyli – a přesto se v nás při pomyšlení na dané místo cosi rozvibruje, jakoby se ozvalo volání, které nelze umlčet.

Jsou období, kdy nepotřebujeme odpovědi, plány ani velká rozhodnutí. Stačí jen být. Vdechnout léto, nechat se pohladit sluncem a ponořit se do vody – tělem i duší. A právě v tom prostém bytí se děje víc, než se zdá.