O bezpečí se často mluví, jako by to byla přirozená součást dětství. Jenže některé z nás v něm nevyrůstaly. Nevyrůstaly v lásce ani v tichu, ale ve střehu. V hádkách kvůli penězům, v žárlivosti, v dusnu, kde dítě ví, že se neptá, neruší, nebrečí. Protože by bylo přítěží.

Dnes mě ovlivnily dvě zdánlivě nenápadné situace. Můj syn obdivně mluvil o švagrovi, který "to všechno vybudoval sám", a klientka zase zmínila ženu, která "jen pokračuje v tátově projektu". Obě situace vypadaly jako běžné komentáře. Jenže já znám skutečnost. A ta je jiná.

Někdy cítíme k určitému místu nevysvětlitelnou přitažlivost. Ani nevíme proč, ale od dětství nás to táhne do Francie, do Skandinávie, do hor, k moři, do starých chrámů či ruin. Možná jsme tam nikdy předtím nebyli – a přesto se v nás při pomyšlení na dané místo cosi rozvibruje, jakoby se ozvalo volání, které nelze umlčet.

Někdy stačí jen pár vteřin, několik pohledů, jedno gesto. A najednou se ve vzduchu rozhostí něco, co slovy těžko popsat — klid, harmonie, vzájemné rozpoznání. Včera jsem potkala úplně neznámou rodinu. Byli milí, respektující, prostě nějací jiní. Ne tím, co říkali, ale tím, jak tam byli.

…a s ní přijde úleva, rovnováha a nový začátek…

Včera jsem se ocitla uprostřed davu. Byla to veřejná akce, na kterou dorazilo kolem deseti tisíc lidí. Tolik těl pohromadě, tolik různých životních cest, emocí, vůní, hlasů… A přesto mě zasáhlo něco úplně jiného než jen ta masa.

Nikdo mě nepřipravil na to, co přijde, když se rozhodneš být pravdivá.

…a co to znamenalo v každodenním životě

Vždy když jsem byla s rodinou v Itálii, všimla jsem si jedné věci. Jak kdybych citila podporu shora neustále. Ne jen, když jdu meditovat nebo zpomalím. Jsem normální žena, nikomu rozhodně víru nevnucuji. Dnes chci napsat řádky o tom, jak je napojení nádherné, jak hřeje, jak rozpíná hrudník bezpodmínečnou láskou. Dnes chci psát láskyplnou...

V předchozích článcích, které jsou stále k dispozici na mém blogu a které vás mohou přivést k zamyšlení, jsem líčila, co mě osobně vedlo k rozvodu, z jaké rodiny jsem vyrostla a z jakých poměrů, a také jsem popsala, jak jsme se jako rodina znovu spojili, s manželem obnovili vztah a začali žít již zdravě (myšleno psychicky, duševně, hodnotově a...