Někdy cítíme k určitému místu nevysvětlitelnou přitažlivost. Ani nevíme proč, ale od dětství nás to táhne do Francie, do Skandinávie, do hor, k moři, do starých chrámů či ruin. Možná jsme tam nikdy předtím nebyli – a přesto se v nás při pomyšlení na dané místo cosi rozvibruje, jakoby se ozvalo volání, které nelze umlčet.

Někdy stačí jen pár vteřin, několik pohledů, jedno gesto. A najednou se ve vzduchu rozhostí něco, co slovy těžko popsat — klid, harmonie, vzájemné rozpoznání. Včera jsem potkala úplně neznámou rodinu. Byli milí, respektující, prostě nějací jiní. Ne tím, co říkali, ale tím, jak tam byli.

…a s ní přijde úleva, rovnováha a nový začátek…

Včera jsem se ocitla uprostřed davu. Byla to veřejná akce, na kterou dorazilo kolem deseti tisíc lidí. Tolik těl pohromadě, tolik různých životních cest, emocí, vůní, hlasů… A přesto mě zasáhlo něco úplně jiného než jen ta masa.

Nikdo mě nepřipravil na to, co přijde, když se rozhodneš být pravdivá.

…a co to znamenalo v každodenním životě

Vždy když jsem byla s rodinou v Itálii, všimla jsem si jedné věci. Jak kdybych citila podporu shora neustále. Ne jen, když jdu meditovat nebo zpomalím. Jsem normální žena, nikomu rozhodně víru nevnucuji. Dnes chci napsat řádky o tom, jak je napojení nádherné, jak hřeje, jak rozpíná hrudník bezpodmínečnou láskou. Dnes chci psát láskyplnou...

V předchozích článcích, které jsou stále k dispozici na mém blogu a které vás mohou přivést k zamyšlení, jsem líčila, co mě osobně vedlo k rozvodu, z jaké rodiny jsem vyrostla a z jakých poměrů, a také jsem popsala, jak jsme se jako rodina znovu spojili, s manželem obnovili vztah a začali žít již zdravě (myšleno psychicky, duševně, hodnotově a...

Často slyšíme: “Tam jsem se zacyklila.” nebo “Já mám ale smůlu na muže.” V dnešním článku popíši, jak jsem si naivně myslela, že vím, co je to zacyklení, avšak až samotná realita mi ukázala, že jsem byla vedle jak ta jedle, a Vesmír mi pro hluboké pochopení posílal nové a další podněty. Dokud jsem skutečně nepochopila.

V první části článku jsem se věnovala tématu rozvodu rodičů, ježdění k otci na víkendy a zapeklitostem, které mě jako dítě s tímto doprovázely. Druhá část je věnována otčímovi a celkové disharmonii, která se společně s ním přistěhovala do našeho bytu.
Když jsem teď již k otci nejezdila, byl tu v mém domově jiný muž. Má matka mu...