Někdy cítíme k určitému místu nevysvětlitelnou přitažlivost. Ani nevíme proč, ale od dětství nás to táhne do Francie, do Skandinávie, do hor, k moři, do starých chrámů či ruin. Možná jsme tam nikdy předtím nebyli – a přesto se v nás při pomyšlení na dané místo cosi rozvibruje, jakoby se ozvalo volání, které nelze umlčet.

Někdy stačí jen pár vteřin, několik pohledů, jedno gesto. A najednou se ve vzduchu rozhostí něco, co slovy těžko popsat — klid, harmonie, vzájemné rozpoznání. Včera jsem potkala úplně neznámou rodinu. Byli milí, respektující, prostě nějací jiní. Ne tím, co říkali, ale tím, jak tam byli.

Včera jsem se ocitla uprostřed davu. Byla to veřejná akce, na kterou dorazilo kolem deseti tisíc lidí. Tolik těl pohromadě, tolik různých životních cest, emocí, vůní, hlasů… A přesto mě zasáhlo něco úplně jiného než jen ta masa.

Vždy když jsem byla s rodinou v Itálii, všimla jsem si jedné věci. Jak kdybych citila podporu shora neustále. Ne jen, když jdu meditovat nebo zpomalím. Jsem normální žena, nikomu rozhodně víru nevnucuji. Dnes chci napsat řádky o tom, jak je napojení nádherné, jak hřeje, jak rozpíná hrudník bezpodmínečnou láskou. Dnes chci psát láskyplnou...

V předchozích článcích, které jsou stále k dispozici na mém blogu a které vás mohou přivést k zamyšlení, jsem líčila, co mě osobně vedlo k rozvodu, z jaké rodiny jsem vyrostla a z jakých poměrů, a také jsem popsala, jak jsme se jako rodina znovu spojili, s manželem obnovili vztah a začali žít již zdravě (myšleno psychicky, duševně, hodnotově a...

Často slyšíme: “Tam jsem se zacyklila.” nebo “Já mám ale smůlu na muže.” V dnešním článku popíši, jak jsem si naivně myslela, že vím, co je to zacyklení, avšak až samotná realita mi ukázala, že jsem byla vedle jak ta jedle, a Vesmír mi pro hluboké pochopení posílal nové a další podněty. Dokud jsem skutečně nepochopila.

V první části článku jsem se věnovala tématu rozvodu rodičů, ježdění k otci na víkendy a zapeklitostem, které mě jako dítě s tímto doprovázely. Druhá část je věnována otčímovi a celkové disharmonii, která se společně s ním přistěhovala do našeho bytu.
Když jsem teď již k otci nejezdila, byl tu v mém domově jiný muž. Má matka mu...