Spojila jsem blog, Instagram a podcast do jednoho celku. Každé z těchto míst má svůj význam, ale dohromady tvoří prostor, ve kterém si můžete vybrat způsob, který je Vám nejbližší.

Někdy se stane, že mám na telefonu konkrétního člověka, konkrétní duši s jedinečnou cestou a naprosto nezaměnitelným otiskem, a přestože bych mohla mnoho věcí vyslovit, přichází shora jasná, pevná a nepřekročitelná zpráva: nic nesdělovat.

V určité fázi života má potřeba dokazování své místo. Člověk se vymezuje, hledá vlastní hranice a učí se stát sám za sebou. Vysvětluje svá rozhodnutí, obhajuje změny, které dělá, a často má pocit, že když své kroky dostatečně nepodloží, nebude brán vážně.

Rodová práce probíhá mimo pozornost okolí. Odehrává se v tichých rozhodnutích, v dlouhodobém držení směru a v ochotě nést odpovědnost, která nepřináší okamžitou úlevu. Zasahuje hluboko do vztahů, těla i vnitřního nastavení člověka.

Disciplína má u mnoha lidí špatnou pověst. Spojuje se s tlakem, sebezapřením a překonáváním vlastních hranic. V takovém pojetí se stává nástrojem, jak ze sebe dostat výkon, i když tělo i psychika už dávno volají po zastavení.

Mnoho lidí žije dlouhé roky ve stavu vnitřního napětí, aniž by si to uvědomovali. Tělo funguje, povinnosti se plní, život běží dál. Uvnitř je ale neustálá pohotovost. Stažení. Očekávání další zátěže.

V čase Vánoc se svět na okamžik ztiší. A právě v tomto tichu cítím potřebu se zastavit a poděkovat Vám.

V období, kdy se mnozí z nás snaží najít ten "správný" dárek, se často dostáváme do slepé uličky. Vymyšlené objekty, rychlé nákupy, věci, které brzy zapadnou prachem. A přesto většina lidí touží po něčem jiném — po porozumění, zastavení, uvolnění napětí a pravdivém pohledu na sebe sama.