Blokády v nás zastavují přirozený proud životní energie
Někdy se v životě odehraje situace, která v nás zanechá nepříjemný pocit. Řekneme něco, uděláme rozhodnutí, nebo prostě jen jsme v určité chvíli takové, jaké jsme. A druhý člověk zareaguje způsobem, který nás znejistí.
Stáhne se. Přestane komunikovat. Otočí se zády. A v tu chvíli se v nás velmi tiše spustí proces vyhodnocování.
Začneme hledat chybu u sebe. Vracíme se zpět, analyzujeme každé slovo, každý pohled, každé gesto. Snažíme se pochopit, kde jsme ublížily. Postupně se v nás začne usazovat pocit viny, který se může stát až překvapivě silným.
Jenže to, co si vyhodnotíme, nemusí mít s realitou druhého člověka téměř nic společného.
Jeho reakce může vycházet z úplně jiného místa. Z jeho vlastního pocitu selhání. Z jeho vnitřního tlaku. Z jeho neschopnosti situaci unést. Z jeho starých zranění, která se v tu chvíli otevřela.
On se nestahuje proto, že by cítil zradu z Vaší strany. Stahuje se, protože se sám necítí dostatečný. Protože neví, jak zůstat. Protože nedokáže unést to, co se v něm děje.
A Vy si mezitím nesete vinu za něco, co Vám ve skutečnosti nepatří.
Tento moment je velmi nenápadný, ale zásadní. Právě tady vzniká vzorec. Vzorec, ve kterém si přebíráte odpovědnost za emoce a reakce druhých lidí. Vzorec, ve kterém se trestáte za něco, co nevzniklo ve Vás. Vzorec, který Vás postupně odvádí od Vaší přirozenosti.
Jakmile se tento mechanismus opakuje, začne se zapisovat hlouběji. Už nejde jen o jednu situaci. Stává se z něj vnitřní nastavení, skrze které nahlížíte na vztahy, na sebe, na svou hodnotu.
A tělo to velmi dobře ví. Dlouhodobé nesení viny, která není Vaše, vytváří tlak. Napětí. Vnitřní stažení. Energie, která by měla přirozeně proudit, se začne blokovat. Postupně se to může projevit jako únava, nepohoda, nebo i jako fyzické potíže.
Tělo vždy reaguje pravdivě na to, co dlouhodobě neseme. Proto přichází chvíle, kdy už nestačí jen pochopit. Je potřeba jít ke zdroji.
Podívat se zpět na konkrétní situace, ve kterých jste si vzaly něco, co Vám nepatřilo. Uvidět ten moment pravdivě. Oddělit vlastní prožitek od prožitku druhého člověka. Vrátit mu to, co je jeho.
A tím se začne uvolňovat prostor. Prostor, ve kterém se znovu nadechnete bez tíhy. Prostor, ve kterém se Vaše energie začne přirozeně obnovovat. Prostor, ve kterém se vracíte samy k sobě. Tohle není rychlý proces. Je to jemná, ale velmi přesná práce.
V některých případech je bezpečné a podpůrné jít touto cestou s vedením. I to je součástí mého Duševního mentoringu, kde společně nacházíme konkrétní místa vzniku těchto vzorců a krok za krokem je rozpouštíme, aby se Vaše přirozená síla mohla znovu projevit.
Zkuste si v klidu vybavit jednu situaci, ve které jste si dodnes nesly pocit viny vůči druhému člověku.
A položte si jednoduchou otázku: Opravdu vím, co ten druhý v té chvíli prožíval? Dovolte si připustit, že jeho reakce mohla patřit jemu. A vnímejte, co se ve Vás začne tiše uvolňovat.