Duše se nemůže nadechnout? Kletba, uřknutí?

Pracovala jsem s jednou ženou v rámci telefonického mentoringu. Na první pohled měla všechno v pořádku. Život běžel, věci se děly, nic dramatického se nehroutilo. A přesto říkala větu, která mě zasáhla:

"Já jsem jako bez života. Chtěla bych se radovat, ale neumím. Děje se něco hezkého a já vím, že bych měla cítit radost. Jenže uvnitř je prázdno."

Nešlo o depresi v klinickém slova smyslu. Nebyla to lenost ani nevděk. Byla to neschopnost vnitřně se nadechnout. Niterně. Do hloubky. Radost se jí zastavila někde před srdcem.

Kletba není pohádka

Ukázalo se téma uřknutí – chcete-li kletby.

A tady je potřeba říct jednu důležitou věc.

Kletba nejsou pohádky, čarodějnice ani vaření žabích nožiček v kotli. To je jen folklórní obraz. Skutečnost je mnohem střízlivější.

Kletba je temné přání vyslané z bolesti.

Ve chvíli, kdy v něčí duši vznikne hluboká rána, může se bolest přetavit ve zlobu. A zloba má sílu. Pokud je vyřčena s intenzitou, s nenávistí, s přáním ublížit, stává se energetickým útvarem. Směrem. Záměrem.

A záměr má účinek.

Není to magie. Je to práce s energií a vědomím. Stejně jako láska má dopad, i nenávist ho má.

Jak poznáte, že nejde "jen" o únavu?

Signálem může být pocit, že vnitřně umíráte.

Že Vaše duše nemůže dýchat.

Že se snažíte, makáte, investujete obrovské úsilí – a nic se nehýbe.

Jako byste 24 hodin denně tlačila do zdi a ta zeď byla stále stejně pevná.

V tomto případě můžete pracovat, afirmovat, meditovat – a přesto stojíte na místě.

Mluvím i z vlastní zkušenosti. Dva roky jsem čistila rodinnou kletbu. Dva roky systematické práce, uvědomování, vracení cizích záměrů, odpouštění i nastavování hranic.

Mnohdy to není otázka jednoho rituálu. Bývá to proces. 

Největší chyba: vzdát to

To nejhorší, co můžete udělat, je poddat se.

Přijmout, že "takový je můj osud".

Že radost Vám prostě není dána.

Že Vaše duše už to tak má.

Nepodléhejte tomu. Pokud cítíte, že něco není Vaše – vyndejte to ze sebe. Pojmenujte to. Oddělte to od své identity. A pošlete zpět vykonavateli.

Ne ze msty. Ze zákona rovnováhy! Ze zákona spravedlnosti!

To, co Vám nepatří, nemá právo zůstávat ve Vašem poli.

Radost je přirozený stav Radost není luxus. Radost je přirozený důkaz, že duše proudí.

Pokud neproudí, hledejte příčinu. Neobviňujte sebe. Neoznačujte se za neschopnou, nevděčnou, chladnou.

Někdy jen nesete něco, co Vám nepatří.

A jakmile to vrátíte, začnete znovu dýchat. Skutečně.

Otázka pro Vás

Cítíte ve svém životě oblast, kde se snažíte nepřiměřeně mnoho a přesto stojíte na místě?

Kde radost nepřichází, i když by přirozeně měla?

Zkuste se dnes v tichu zeptat:

Je to opravdu moje?

Možná právě tam začíná Vaše osvobození.