Filmy jako brána do minulých životů

Stává se vám někdy, že při sledování filmu cítíte víc než běžné dojetí? Že vás nějaký obraz zaskočí svou blízkostí, ačkoliv jste v tom prostředí nikdy nebyli? Hory, déšť, kámen pod nohama, šum bitev nebo šaty ze starých časů – a najednou je vám do pláče, nebo naopak cítíte zvláštní vzrušení.

Jako by se v těle rozpomnělo něco hlubšího než logická mysl. Takové chvíle mohou být tichým pozváním. Některé filmy totiž nepůsobí jen jako zábava. Působí jako klíč. Odemknou staré dveře, které jsme ani netušili, že v sobě máme.

Například film Král Artuš – syrový, kamenný svět, kde fouká vítr přes vřesoviště, kde se nelže, protože jde o přežití. Člověk se dívá a cítí, že tohle zná. Ne z knížek, ale z kostí. Pach dřeva, pot koně, ranní mlha a meč u pasu. A přestože se v realitě bojíte zimy a horka, tady vás to nějak zvláštně volá. Jako byste byli doma.

Tohle jsou momenty, kdy může duše skrze obraz vnímat svou minulost. Některé vzpomínky se nevybavují slovy – přijdou přes tělo, přes emoci. Skrze film se může rozběhnout proces – poznání, že naše životy nezačaly tady a teď.

Jak s tím naložit

Nemusíte si hned vytvářet celý příběh o tom, kým jste byli. Mnohdy stačí být s tím pocitem. Když film skončí, nespěchejte hned na další. Zavřete oči, dejte si ruku na srdce a zeptejte se:

Proč mě to tak vzalo? Co mi to připomíná?

Třeba právě tímto způsobem s vámi chce vaše duše promluvit. Ukázat kousek minulosti, který má pro dnešek význam.

Možná vás to povede k hlubšímu pochopení sebe sama – proč reagujete určitým způsobem, proč vás přitahuje určitý druh lidí nebo styl života, i když se k němu logicky "nehodíte".

A pokud budete chtít znát celý příběh, se všemi jeho detaily, pak se neváhejte ozvat, neboť otevirat minulé životy je mým posláním zde…. to a taktéž uzdravovat, rozpouštět a čistit přinesená traumata a blokády.

Velmi se těším!