Květnový úplněk: Čas tichého zúčtování se sebou

Květnový úplněk přináší jasné světlo nejen na noční oblohu, ale i do našeho nitra. Nevyžaduje po nás žádné složité rituály. Nezavazuje k duchovním výkonům. Jen nás tiše vyzývá: Zastav se. Vnímej.

Úplněk totiž není o transformaci za každou cenu. Je o naplnění, o dosažení vrcholu, díky kterému můžeme uvidět, co přetéká, co nám už neslouží. Právě proto je to ideální čas pro jednoduchý, ale hluboký vnitřní rozhovor.

Zavři oči. Zeptej se sebe sama:

• Co dál už nepotřebuju nést?
• Co je zralé k rozpuštění?
• A co si přeju, aby se přiblížilo do mého života?

Luna ti na tyto otázky nedá slova, ale pocit. Ukáže ti, co v tobě dozrálo k uvolnění a co čeká na přijetí.

Tato tichá moudrost nebyla cizí ani našim předkům.

Keltové, Slované i jiné dávné kultury vnímali úplněk jako svatý čas. Nezaznamenávali ho v kalendářích jen kvůli sklizni, ale především kvůli duchovnímu směřování společenství. Věřili, že v plnosti luny je brána mezi světy dokořán, a že každé společenství má právě v těchto nocích možnost požádat o vedení, očistu i posilu.

Nešlo o magii v dnešním slova smyslu, ale o hlubokou úctu k rytmům přírody. Úplněk byl živým bytím, kterému se skláněli v pokoře, a často mu svěřovali otázky svého rodu, zdraví či úrody. Nešlo o jednotlivce. Šlo o celek.

Možná právě to nám dnes chybí nejvíc – připomenout si, že naše vnitřní otázky jsou součástí většího celku. Že když necháme odejít to, co už nám neslouží, pomáháme tím nejen sobě, ale i svému rodu, dětem, komunitě. A když si dovolíme přitáhnout to, co je v souladu s naším srdcem, naše světlo se stává darem i pro ostatní.

Úplněk není jen o tobě. Je skrze tebe i o nás všech.