Maska přerůstající přes duši
Všímat si masek druhých není projev kritiky. Je to znak toho, že Vaše vlastní vnímání dozrálo natolik, že už nepřijímáte povrch. V období, ve kterém žijeme, se projevy lidského nitra stávají zřetelnější. A právě proto masky — ty pečlivě pěstované, dlouho nošené, někdy až zatvrzele bráněné — začínají praskat.
Mnoho lidí si masku kdysi nasadilo z nutnosti. Aby obstáli. Aby dokázali, že "to mají zvládnuté". Aby nevypadali slabě, unaveně, ztraceně. V některých rodinách bylo projevem síly mlčet, držet, fungovat. A z té doby si mnoho dospělých nese přesvědčení, že pravda je nebezpečná a zranitelnost ještě víc.
Jde ale o tohle:
když se maska nosí příliš dlouho, člověk s ní začne splývat. Zapomene, že ji na sobě má. A zapomene i na to, co vlastně zakrývá.
Masky "mám vše pod kontrolou"
Tato maska je dnes snad nejčastější. Usmívající se tvář, pevné postoje, nadhled, který má dokazovat, že dotyčný je v naprostém pořádku. Uvnitř se ale často odehrává úplný opak: únava, tlak, nejistota, tiché zoufalství, které už nemá sílu bouchat na dveře vědomí.
Často se z této masky stane něco jako sádra. Drží, i když už dávno neplní účel. A člověk, který ji nosí, je v ní sevřený, neschopený nadechnout se naplno.
Masky "já jsem láska sama"
Pak existují masky z druhého spektra — jemné, měkké, hřejivé. Masky laskavosti, které se snaží vytvořit iluzi bezpečí a zájmu. Jenže na energetické rovině je cítit něco jiného: kalkul, potřeba profitu, touha po obdivu, snaha získat výhodu nebo vstup do cizího pole.
Tato maska je nejzrádnější. Lidé, kteří jsou citliví, ji prohlédnou okamžitě. A to vyvolává velký neklid právě u těch, kteří ji nosí. Protože jejich hra přestává fungovat.
Proč je tato doba krásná
Ať už jsou masky jakékoli, dnešní energie je nesmlouvavá: co není pravdivé, to neobstojí.
A lidé, kteří vnímali jemné roviny po mnoho let, se najednou ocitají ve světě, kde jejich citlivost není přítěží, ale výhodou.
Čím více roste lidská všímavost, tím méně mají masky prostoru. Všechno, co bylo dříve ukryté, se stává viditelným, průhledným, čitelným. A ti, kdo své masky nosili jako brnění nebo jako past, zůstávají před ostatními stát nazí. Ne ponížení — ale odhalení.
A právě v tom je krása. Konečně není třeba se přetvařovat. Konečně je možné říct: "Tady jsem. Takto to mám. Toto je můj život." Konečně se stává běžným to, co dřív bylo výsadou citlivých jedinců — vidět skrze fasádu.
Dovolte si všímat. Nebojte se pravdy, která se ukazuje. Nepotřebujete ji hodnotit. Ani o ní diskutovat. Stačí ji přijmout jako informaci, která chrání Vaše hranice. A především: nesnažte se masky strhávat druhým. To není Vaše práce. Vaším úkolem je žít poctivě, pevně a pravdivě — bez ohledu na to, kdo stále nosí kostýmy. Tou největší léčivou silou je ženská autenticita. Když ji žijete Vy, svět kolem Vás začne být skutečný!🙏🌍❤️