Pokud duše ví, tělo však nemá ještě tušení

Posledních šest let jsem věnovala velmi intenzivní vnitřní práci. Bylo to období hluboké transformace – práce s rodovou linií mé rodiny i rodiny mého muže, postupného rozpouštění starých zátěží, traumat a vzorců, které se v rodinách předávají po generace.

Mnohé z toho bylo velmi náročné. Dotýkala jsem se míst, která byla dlouho skrytá, rozplétala složité energetické vazby a postupně čistila vrstvy, které se v rodině nahromadily. Některé z těchto procesů souvisely dokonce s velmi sofistikovanými energetickými zásahy, které bylo potřeba trpělivě rozpoznat a rozpustit.

Po letech této práce jsem cítila velkou úlevu. Mnohé věci se v našem rodě skutečně proměnily. A přesto tu zůstávala jedna oblast, která stále nebyla zcela otevřená. Oblast přirozené hojnosti. Pocit volného proudění prosperity a peněz.

Věděla jsem, že jsem na úrovni duše a vědomí pochopila velmi mnoho. Přesto jako by se tato oblast v realitě stále úplně nerozvinula. Teprve setkání s terapeutkou Marií Keltnerovou (www.mariekeltnerova.cz) mi pomohlo uvidět další důležitý krok. Vysvětlila mi něco, co je ve své podstatě velmi prosté, a přesto na to v duchovní práci často zapomínáme.

To, co pochopíme na úrovni duše a vědomí, je potřeba ještě protáhnout fyzickým tělem. Proto jsme na Zemi. Žijeme v hmotě, a každá energie se zde nakonec musí propsat právě do hmoty. Pokud se něco promění pouze v rovině ducha nebo mysli, může to zůstat jakoby "ve sféře poznání". Tělo však o této změně ještě nemusí vědět.

A právě tělo je místem, kde se všechno skutečně ukotvuje. Velmi často se v této vrstvě skrývají staré emoce, které vznikly už v dětství – pocity křivdy, viny nebo nehodnosti. Vznikají v okamžicích, kdy dítě nemá kolem sebe dostatek bezpečí. Když není viděno, slyseno nebo přijímáno takové, jaké je. Dítě si v takových chvílích vytváří strategie, jak přežít.

Postupně začíná potlačovat svou přirozenost, aby zapadlo do prostředí, které není schopné jeho citlivost unést. Autenticita se pomalu stahuje do pozadí. Tělo se začne bránit. Napětí se ukládá do svalů, do dechu, do držení těla. Tělo se svírá, tuhne a zamrzá.

Člověk může během života projít hlubokým duchovním poznáním, pochopit mnoho souvislostí, odpustit a uvolnit staré příběhy. A přesto může část těchto zkušeností zůstávat mimo tělo. Tělo je totiž stále drží ve své paměti.

Právě zde má práce s tělem své nezastupitelné místo. Skrze vědomé procházení uložených emocí a energetických otisků se tyto vrstvy mohou začít rozpouštět. Telo postupně povoluje, znovu se otevírá a dovoluje, aby do něj vstoupilo poznání, které už dávno existuje na úrovni duše.

V určité chvíli se tyto dvě roviny setkají. To, co jsme pochopili, se začne skutečně žít. První změny jsem cítila velmi rychle. Objevilo se vnitřní teplo, hlubší pocit sebepřijetí a zvláštní druh svobody, který se nedá vynutit žádnou snahou. Najednou jsem začala vnímat sama sebe jinak. A zároveň jsem si s velkou pokorou uvědomila něco dalšího:

Myslela jsem si, že některé kapitoly svého života už mám zpracované. Ukázalo se, ze jsem je skutečně pochopila na úrovni duše a mysli. Tělo však o tomto pochopení ještě nevědělo.

Teprve když se tyto vrstvy začnou propojit, může se změna skutečně propsat do života. Někdo tento proces nazývá také energetickým detoxem.

Tělo postupně uvolňuje staré emoce, napětí a programy, které v něm byly dlouho uložené. Je to velmi přirozený proces návratu k sobě. A možná právě zde začíná něco, o čem se v duchovní práci mluví méně často.

Skutečná hojnost totiž nevzniká jen z pochopení. Vzniká ve chvíli, kdy se naše vědomí, naše duše a naše tělo znovu spojí do jednoho celku.

Možná jste ve svém životě také pochopila mnoho věcí. Možná jste odpustila, uviděla staré souvislosti a udělala velký kus vnitřní práce. A přesto může existovat oblast života, která se stále neotevírá tak, jak byste cítila.

Někdy to neznamená, že jste něco nepochopila. Někdy to jen znamená, že vaše tělo ještě nedostalo prostor tuto pravdu skutečně prožít. A právě v tom okamžiku může začít další, velmi jemná a hluboká fáze cesty.