Přechod do stavu, kdy už nemusím dokazovat samu sebe

V určité fázi života má potřeba dokazování své místo. Člověk se vymezuje, hledá vlastní hranice a učí se stát sám za sebou. Vysvětluje svá rozhodnutí, obhajuje změny, které dělá, a často má pocit, že když své kroky dostatečně nepodloží, nebude brán vážně.

Tento proces je přirozený. Bez něj by nebylo možné oddělit se od očekávání okolí a začít slyšet vlastní hlas. Jenže časem se něco změní.

Po letech práce na sobě, po mnoha situacích, kdy člověk musel unést důsledky svých rozhodnutí, se vnitřní struktura začne usazovat. Nejde o sebejistotu ve smyslu "už všechno vím". Jde o klidné vědění, kde stojím a co je pro mě pravdivé.

A právě tehdy se potřeba dokazovat začne rozplývat.

Vzpomínám si na období, kdy jsem cítila nutkání vysvětlovat každé své "ne". Každé rozhodnutí, které se odchylovalo od očekávání rodiny nebo okolí. Jako by bez vysvětlení nemělo právo existovat. Dnes vím, že to nebyla slabost, ale fáze zrání. Učila jsem se stát za sebou.

Postupně se ale něco posunulo.

Zjistila jsem, že čím pevněji stojím sama v sobě, tím méně slov potřebuji. Ne proto, že bych se uzavřela, ale proto, že není co obhajovat. Rozhodnutí, která vycházejí z vnitřního souladu, mají svou váhu samy o sobě.

Autorita, která z toho vyrůstá, není hlasitá. Nevzniká tlakem ani výkonem. Je cítit v klidu, se kterým člověk nese své volby. V každodenním životě se to projevuje nenápadně. Ve způsobu, jakým říkáte ano i ne. V tom, že už necítíte potřebu přesvědčovat, aby Vám druzí rozuměli. V ochotě přijmout, že ne každý s Vámi půjde dál.

Tento posun může být zpočátku zvláštní. Některé ženy popisují, že mají pocit, jako by se vzdálily světu. Ve skutečnosti se ale přiblížily samy k sobě. A to mění dynamiku vztahů.

Komunikace se zjednodušuje. Rozhovory jsou kratší, ale pravdivější. Setkání probíhají bez přetahování a vysvětlování.

Z tohoto místa se také jinak pracuje s lidmi. Vedení už není snahou někoho "dostat někam". Je to nabídka prostoru, ve kterém se druhý může potkat sám se sebou. Bez tlaku. Bez očekávání.

“Už se nemusím dokazovat” neznamená rezignaci.

Znamená to důvěru v to, co bylo odžito.

Znamená to, že zkušenost má přednost před názorem a klid před reakcí. Že autorita se neopírá o slova, ale o dlouhodobou shodu mezi tím, co člověk žije, a tím, co říká.

A právě z tohoto místa může vznikat inspirace, která není vzdálená. Inspirace, která říká: Ano, cesta je náročná. Ano, vyžaduje čas a vytrvalost. A ano, je možná.

Možná i Vy cítíte, že už nechcete vysvětlovat své kroky tolik jako dřív. Pokud se ve Vás usazuje klid a menší potřeba obhajoby, je to známka zrání. Dovolte si jí projít. Není to oddělení od světa, ale návrat k sobě.