Staré zranění nebo promlouvá intuice

Existuje chvíle, kterou zná mnoho žen. Vstoupí do prostoru – pracovního, společenského, někdy i zcela běžného – a v těle se něco stáhne. Objeví se neklid, napětí, pocit ohrožení nebo náhlé srovnávání.

A v hlavě se vzápětí objeví vysvětlení: "Asi mi něco nesedí." "Možná je to intuice." Jenže ne všechno, co je silné, je pravdivé. A ne všechno, co se ozve rychle, přichází z přítomnosti. Intuice je tichá. Zranění je naléhavé. Skutečná intuice má jednu podstatnou vlastnost: nezpůsobuje zmenšení ženy. Nepřináší stud. Nevyvolává potřebu se obhajovat, skrývat nebo bojovat. Nevede k tomu, aby žena pochybovala o své hodnotě. Intuice přichází tiše. Jako jasné vnitřní vědění, které nepotřebuje dramatický doprovod. Je klidná, přesná a nechává ženu ve středu sebe.

Aktivovaná paměť přichází jinak

Když se otevře staré zranění – ať už z rodové linie nebo z paměti minulých životů – tělo reaguje dřív, než se zapojí rozlišování.

Reakce je:

• rychlá
• emočně silná
• často nepřiměřená situaci
• spojená s pocitem ohrožení nebo méněcennosti

Může se objevit:

• náhlé srovnávání s jinými ženami
• pocit, že "nejsem dost"
• potřeba se stáhnout, nebo naopak vymezit

To vše bez zjevného důvodu. Důležité je říct jedno: Tato reakce není chyba. Je to paměť, která se znovu ozvala.

Proč si tyto stavy ženy často pletou s intuicí

Protože tělo mluví jazykem pocitů, ne příběhů. A pokud žena nese hlubokou paměť zrady, ponížení nebo ztráty hodnoty, tělo reaguje ochranně. Mysl pak reakci zpětně "vysvětlí". Vytvoří význam. Dá pocitu příběh. A právě tady vzniká zmatek. Intuice nepotřebuje vysvětlení. Zranění ano.

Jak se k sobě v těchto chvílích vrátit

Nejde o to reakci potlačit. Ani si ji rozmlouvat. Jde o změnu postoje. Ve chvíli, kdy se v těle objeví silná reakce, je důležité se zastavit a položit si jednoduchou otázku:

"Jsem teď skutečně v ohrožení, nebo se ve mně otevřela stará paměť?"

Tato otázka nevytváří tlak. Otevírá prostor. Často už jen její položení přinese uvolnění – protože žena přestává být řízena automatickou reakcí a znovu se vrací do vědomé přítomnosti. Skutečná síla není v potlačení, ale v rozlišení. Žena, která se učí rozlišovat mezi intuicí a starým zraněním, se nestává chladnější. Právě naopak. Stává se klidnější. Přesnější. Víc zakotvenou ve své vnitřní autoritě.

Postupně zjišťuje, že:

• nemusí reagovat na každý impuls
• nemusí si dokazovat svou hodnotu
• nemusí bojovat o místo, které jí patří

Intuice vás nikdy neodvede od vás samotných. Nikdy vás nezmenší. Nikdy vás nepostaví proti jiné ženě.

Pokud se ve vás objeví pocit, který vás stahuje, zpochybňuje nebo oslabuje, možná se neozývá přítomnost – ale minulost, která žádá o uznání.

A vy už dnes můžete být tou, která jí naslouchá, aniž by jí dovolila řídit váš život.