Třeba se zase někdy potkáme, babičko!
Jsou odchody, které v sobě nesou ticho, klid a zvláštní druh řádu. Nezanechávají za sebou chaos. Spíše niterný pocit, že se něco naplnilo tak, jak se přesně naplnit mělo.

Odchod naší babičky v sobě tuto kvalitu presne měl. Byla to žena, která žila s jasným vnitřním nastavením. Disciplína u ní nebyla tlakem ani přísností, nýbrž přirozenou součástí jejího bytí zde. Způsobem, jak si držela svůj život pevně a přehledně, bez zbytečných výkyvů.
Měla velmisilný smysl pro samostatnost. Pro odpovědnost za sebe. A také pro ohleduplnost vůči druhým. Nechtěla být nikomu za žádných okolností na obtíž. A toto rozhodnutí nebylo jen vyslovené. Bylo skutečně žité. Do posledního dne zůstala soběstačná. Věci, které bylo potřeba uzavřít, uzavřela.
Připravila dokonce i peníze na pohřeb a potají předala vnukovi. Sepsala dopis. Připravila proste dokonce i své vlastní rozloučení.
A pak odešla. Její odchod nepůsobil náhodně. Zapadá do způsobu, jakým žila. Zemřela v den jarní rovnodennosti. V čase, který přirozeně nese rovnováhu. Světlo a tma stojí vedle sebe ve stejné síle, nic nepřevažuje. Odešla v den, který nijak nezasahuje do života ostatních. V naší velké rodině na něj nepřipadá žádné narozeninové datum. Ještě předtím stihla své vlastní narozeniny. Stihla se setkat s těmi, na kterých jí záleželo. Zůstává pocit, že nic nezůstalo nedořečené.
Zkušenosti z péče o lidi na konci života ukazují, že někteří z nich dokážou velmi přesně vycítit okamžik, kdy je jejich čas naplněný. Někdy vyčkají na setkání. Jindy na vnitřní pocit uzavření. Není to věc, kterou by bylo potřeba vysvětlovat rozumem, jde o tiché sladění.
U některých lidí je tato kvalita zřetelnější. Je patrná v jejich životě. A zůstává čitelná i v jejich odchodu. Když se na to dívám tímto pohledem, odchod naší babičky dává smysl. Nese v sobě stejný řád, stejnou přesnost a stejnou ohleduplnost, jakou žila. Nezůstává po něm jen smutek. Je v něm i klid.
A právě tento klid je možná tím nejpřesnějším otiskem jejího života, ke kterému potrebovala dojít! Děkujeme, babičko, že jsme se od Tebe mohli učit!