Úplněk, který nebere ohledy

Dnešní úplněk mě zasáhl tak přímo, až jsem se na chvíli zastavila v půli pohybu.

Neptal se, jestli mám čas. Neptal se, jestli jsem připravená. Prostě přišel.

Tenhle úplněk ve mně spustil něco, co už dlouho zrálo: tu vnitřní potřebu neustále všechno zvažovat, ladit, dělat správně. Být milá, být rozumná, být přizpůsobivá. Jako bych neustále stála na hraně rozhodnutí a nikdy ho skutečně neudělala.

A přitom… uvnitř už všechno dávno vím. Jen jsem tomu nevěřila dost. Nebo jsem si myslela, že musím brát ohledy. Že mám být pokorná. Že to "možná není fér" se postavit a říct: "Takhle to cítím. Takhle to chci. A takhle to bude." Ale dnes ráno přišla změna. A nebyla něžná. Byla pevná. Drsná. A zároveň neskutečně osvobozující. Byla to moudrá ženská síla uvnitř mě, která mi řekla: "Už nečekej, že ti někdo dá svolení. Dej si ho sama. Začni sebe brát vážně." A víš co? Ona má pravdu.

Co když být "sobecká" znamená být konečně pravdivá?

Je v nás zakořeněná představa, že když se rozhodujeme podle sebe, jsme sobci. Ale není to pravda. Být sobě věrná není sobectví. Je to zdravá sebehodnota. A i kdyby si to někdo spletl – co na tom? Není to už konečně jedno?

Kolikrát ještě chceš čekat, jestli tvůj vnitřní hlas bude mít dost místa, až se všichni ostatní vyjádří?

Kolikrát se ještě chceš ptát, jestli to děláš dost dobře?

Tenhle úplněk tě zve k tomu to všechno pustit. Pochybnosti. Výčitky. Otálení. Zkrátka říct: "Už stačí. Teď jsem tady já."

Jak se na úplňky dívali naši předkové

Úplněk vždy měl váhu – dávno předtím, než jsme ho začali sledovat jen kvůli fotkám na sociálních sítích.

▪ Staří Slované věřili, že Měsíc je mužská síla, která ochraňuje zdraví, úrodu a rytmus života. K úplňku směřovaly rituály – očistné, rozhodovací, vděčnostní.

▪ Keltové počítali čas podle lunárního cyklu a nový měsíc pro ně začínal právě při úplňku. Tehdy se děly slavnosti, rozhodnutí, předávání moudrosti.

▪ Germáni pořádali důležitá jednání právě při úplňku – byl to čas jasnosti, kdy není kam se schovat.

▪ A ve středověku i později ženy často dělaly pod úplňkem "práce se sebou" – praly, čistily, vařily bylinky, ale také se rozhodovaly, odcházely, končily, začínaly.

Tak jako tehdy… i dnes si můžeme připomenout, že Měsíc není jen planeta. Je to rytmus, který k nám mluví. A dnešní úplněk mluví jasně:

"Postav se za sebe. Přestaň pochybovat. A konečně si dovol být tou, kterou jsi."