Už to není o hledání, ale o rozhodnutí

Mnoho let hledáme. Odpovědi, směr, sami sebe. Projdeme knihy, terapie, kurzy, vztahy i vlastní pády. Každý krok přinese kousek pochopení, ale ne klid. Protože dokud hledáme, pořád stojíme mimo sebe. Hledání je bezpečné. Dává pocit, že jsme na cestě, a přitom se stále můžeme vyhnout tomu jedinému okamžiku, který vše změní – rozhodnutí.

Rozhodnutí není myšlenka. Je to čin. Je to chvíle, kdy už dál neuhýbáme. Kdy víme, že něco skončilo – starý způsob, starý postoj, staré mlčení – a dovolíme si to uzavřít, i když nevíme, co bude dál. Rozhodnutí je návrat do síly. Tam, kde už není prostor pro výmluvy, pro čekání, pro další vysvětlení proč. Buď to uděláme, nebo ne. Každá žena to pozná. Přijde okamžik, kdy se uvnitř něco láme. Všechno, co dřív dávalo smysl, se rozpadne. Žádná slova už nepomáhají. A my stojíme na místě, které se nedá obejít. To je chvíle, kdy přichází zralost. Ne ta duchovní, ale lidská – prostá, pevná, pravdivá. Rozhodnout se, že už nebudeme žít proti sobě. Rozhodnutí vždy něco ukončí. A právě proto ho často oddalujeme. Ale dokud se nerozhodneme, život se nemůže pohnout. Můžeme o tom mluvit, chápat, analyzovat, modlit se – ale skutečná proměna začne až v okamžiku, kdy to uděláme jinak. Ne z bolesti, ne z hněvu, ale z vnitřní jasnosti.

A tehdy se stane zvláštní věc – energie se vrátí.

Všechno, co jsme dřív hledaly venku, se začne probouzet v nás. Přijde úleva. Ticho. A pocit, že jsme konečně doma – ne proto, že jsme něco našly, ale protože jsme se přestaly hledat.

Zastavte se. Zeptajte se dnes, co ještě potřebujete pochopit. A zeptejte se, na co už vlastně dávno znáte odpověď. A pak udělejte ten krok, který odkládáte. Rozhodnutí je začátek vaší síly. Nikdo jiný to za vás neudělá — a ani nemá.