K tématu minulých životů se vracím opakovaně, protože v něm leží odpovědi, které v rámci jednoho života často nenajdete.

Posledních šest let jsem věnovala velmi intenzivní vnitřní práci. Bylo to období hluboké transformace – práce s rodovou linií mé rodiny i rodiny mého muže, postupného rozpouštění starých zátěží, traumat a vzorců, které se v rodinách předávají po generace.

V posledních letech se hodně hovořilo o manifestování, o vědomém tvoření reality, o schopnosti člověka přitahovat do svého života vztahy, příležitosti, práci nebo životní situace, které odpovídají jeho přáním a představám.

Někdy stačí udělat několik kroků za práh domu a svět se začne chovat jinak.

Nyní můžete velmi citlivě vnímat, že se něco hluboce proměňuje, jako by samotná Země vstupovala do další fáze svého vývoje, a s tímto pohybem se postupně odhalují skutečnosti, které byly dlouhá léta skryté, potlačované nebo záměrně překrývané vrstvami mlčení.

V poslední době se mi při meditacích i během mentoringu s lidmi s neobvyklou přesností a opakováním vrací informace o datu 3. 3. 2026.

Pracovala jsem s jednou ženou v rámci telefonického mentoringu. Na první pohled měla všechno v pořádku. Život běžel, věci se děly, nic dramatického se nehroutilo. A přesto říkala větu, která mě zasáhla:

V meditaci jsem se obrátila k Zemi. Ne jako k abstraktní planetě, ale jako k živé bytosti. Zajímalo mě, jak se jí daří. Co pro ni mohu udělat já – konkrétně, lidsky, tady a teď. Odpověď byla překvapivě radostná. Řekla, že se připravuje na velkou slavnost.

Měla jsem tu možnost doprovázet na mentoringu ženu, jejíž duše nese velmi specifickou esenci. Když jsme se napojily, bylo to jasné. Její pole bylo klidné, tiché, hluboké. Bez dramat. Bez potřeby být viděna.

Dnes se mi znovu ozvala žena, se kterou spolupracujeme už rok. Není to někdo, kdo hledá rychlé odpovědi. Není to ani někdo, kdo by chtěl slyšet jen to příjemné.