V meditaci s Gaiou přišlo sdělení o mohutné kalibraci, kterou lidé právě procházejí. Nejde o něco náhlého ani vnějšího. Je to jemný, ale velmi důsledný proces, během něhož se ukazuje, zda je člověk ochoten žít v souladu se sebou, se Zemí a se životem jako takovým.

Existuje chvíle, kterou zná mnoho žen. Vstoupí do prostoru – pracovního, společenského, někdy i zcela běžného – a v těle se něco stáhne. Objeví se neklid, napětí, pocit ohrožení nebo náhlé srovnávání.

Občas se setkávám s lidmi, kteří cítí potřebu porozumět tomu, co se děje po smrti blízkého člověka. Nejčastěji nejde o zvědavost, ale o tiché vnímání, že vztah ještě nebyl zevnitř uzavřen. Zkušenost ukazuje, že odchod z fyzického těla nemusí pro všechny duše znamenat stejný pohyb ve stejný okamžik.

Advent není marketingový předkrm Vánoc. Je to čtyřtýdenní cesta, která po nás žádá jediné: zpomalit natolik, abychom se znovu slyšeli. V prosinci se energie mísí — staré se chce uzavřít, nové zatím nemá sílu vstoupit. Člověk je citlivější, rodinné vztahy se stávají zrcadlem, únavu střídá touha po teple, a vzpomínky se tlačí do popředí. Advent není...

Existují momenty, kdy člověk necítí inspiraci, ale ví, že je čas mluvit. Ne proto, že by chtěl svět ohromit, ale proto, že někde na druhé straně pomyslné linie sedí někdo, kdo právě teď potřebuje slyšet: nejste na to sami.

Často slyším otázku: "A co mám tedy dělat?" Výklad karet mnohým přinese odpověď, náhled nebo ujištění, že jsou na správné cestě. Ale tím to nikdy nekončí. Vesmír totiž neposílá odměny těm, kdo jen čekají, až se věci nějak samy pohnou. Odměňuje ty, kdo slyší jeho zprávy a v souladu s nimi konají.