Guru ze sociálních sítí: Když někdo učí to, co sám neumí

Představte si, že přijdete k lékaři s bolestí zad. Doktor vám seriózně vysvětlí, jak důležitý je zdravý životní styl, správné sezení a pravidelný pohyb. Pak odejde na oběd — smažený řízek, cigareta, výtah místo schodů. Trochu jiný obrázek, než jste čekali, že?

Na sociálních sítích se tento jev rozrostl do rozměrů, které by stály za vědeckou studii. Možná ji někdo píše. Dnes se podíváme na fenomén, který mnozí z nás už zažili na vlastní kůži — aniž by věděli, jak ho pojmenovat.

Zrodil se nový druh experta

Žijeme v době, kdy každý, kdo má telefon a dostatečně sebevědomý výraz, může světu přednášet o čemkoliv. O vztazích, sebeúctě, hranicích, komunikaci, respektu. Krásná slova. Krásné záběry. Krásné pozadí. A tisíce lidí, kteří poslouchají, sdílejí a věří.

Jenže pozor. Mezi tím, co člověk hlásá, a tím, jak skutečně žije, může zívat propast tak hluboká, že by se v ní ztratil celý motivační kurz.

Nemluvíme o těch, kteří se učí za pochodu a otevřeně přiznávají, že jsou na cestě — to je ostatně jediná poctivá cesta. Mluvíme o těch, kteří se tváří jako cíl.

Jak to vypadá v praxi

Poznáte je snadno. Na obrazovce vám sebejistě vysvětlí, že zdravý vztah stojí na jasné komunikaci. Že pokud někdo není schopen říct, co chce, není to váš člověk. Že sebeúcta znamená nečekat na někoho, kdo váhá.

A pak zavřou telefon a strávní hodiny přemýšlením, zda jim napsat první — nebo raději počkat, aby nevypadali příliš zainteresovaně. Zda se zeptat na to, co vlastně ten druhý chce, nebo to raději neřešit, aby nevyprovokovali konflikt. Zda nastavit hranici, nebo ji raději posunou ještě kousek dál, jen aby udrželi mír.

Jinými slovy: učí vás plavat a sami se bojí vody.

Proč to není jen pokrytectví

Bylo by snadné tyhle lidi odsoudit. Jenže to by bylo příliš jednoduché — a také nepřesné.

Většina z nich nepodvádí vědomě. Skutečně věří tomu, co říkají. Čtou knihy, sledují semináře, vstřebávají myšlenky. Jejich hlavy jsou plné správných odpovědí. 

Problém je jinde: vědět a žít jsou dvě úplně různé disciplíny. A druhá je nepoměrně těžší.

Navíc sociální sítě fungují jako nádherná kulisa. Na třiceti sekundách videa nevidíte, co se odehrálo předtím a co přijde potom. Nevidíte ráno bez filtru, rozhovor, který nevyšel, rozhodnutí, které bylo odloženo potřetí za sebou. Vidíte jen to, co se hodí ukázat.

Co to způsobuje lidem kolem

A tady se dostáváme k jádru věci — k vám. Pokud sledujete někoho takového a přijímáte jeho rady jako návod k životu, může to mít nečekaný vedlejší efekt. Začnete se porovnávat. Ne se skutečným člověkem, ale s jeho verzí pro veřejnost. A pak se divíte, proč vaše vlastní cesta vypadá tak komplikovaně, tak nedokonale, tak daleko od těch krásných slov.

Ještě složitější situace nastane, když takového člověka potkáte osobně. Může to být kamarádka, kolega, partner — někdo, kdo se navenek prezentuje jako vzor v oblasti komunikace nebo vztahů, ale v přímém kontaktu se chová způsobem, který jeho veřejný obraz příliš nepřipomíná. Tehdy vám začíná svítat, že něco nesedí. A vy sami začínáte pochybovat — jestli to možná vidíte špatně. Jestli jste vy ti, kdo nerozumí.

Nenechte se zmást. Vaše pozorování je pravděpodobně správné.

Slova jsou levná. Činy jsou drahé.

Existuje velmi jednoduchý způsob, jak poznat, zda někdo žije to, co hlásá. Neposlouchejte, co říká. Sledujte, co dělá — zejména tehdy, kdy je to těžké, kdy je to nepříjemné, kdy by bylo mnohem pohodlnější udělat opak.

Skutečná sebeúcta se neprojevuje v instastories. Projevuje se v okamžiku, kdy řeknete ne někomu, koho máte rádi, ale tomu, kdo překročil vaši hranici. Skutečná komunikace se nepředvádí v krátkém videu. Projevuje se ve chvíli, kdy musíte říct nepříjemnou pravdu tváří v tvář.

Skutečný respekt k sobě samému se nefotí. Pozná se podle toho, kolik toho strpíte — a kolik ne.

Na závěr — a s laskavostí

Tento text není soud. Je to pozvání k zamyšlení. Pokud se v některém ze zmíněných obrazů poznáváte — ať už v roli diváka, nebo možná i v roli toho, kdo přednáší — není to důvod k sebemrskání. Je to jen informace. Cenná informace o tom, kde je mezera mezi tím, co víme, a tím, co skutečně žijeme.

Ta mezera nezmizí díky dalšímu videu, dalšímu kurzu ani dalšímu citátu sdílenému na pozadí západu slunce. 

Zmenší se pouze jedním způsobem: tím, že se odvážíme dělat to těžké — v tichosti, bez publika, bez potlesku.

A to je, s dovolením, ta nejupřímnější forma sebelásky, jaká existuje.