Ukazatele v nás, že partnerský vztah potřebuje transformovat
To, v jaké “kondici” vstupujeme do partnerského vztahu, určuje jeho směr a tempo a také předurčuje, jak silné bude mít pilíře a zda je něco může rozviklat.
Když přicházíme k prahu dospělého života a navazujeme partnerský vztah, přinášíme s sebou také energii naší původní rodiny, tedy rodičů a rodinného prostředí.
Pokud jsme vyrůstali v dysfunkční rodině, můžeme vykazovat například toto:
- pochybujeme o své vlastní hodnotě
- potřebujeme neustálé ujišťování zvenčí, že za něco stojíme
- když máme projevit cit partnerovi, chováme se jako slon v porcelánu, neohrabaně a nejistě
- potřeby všech jsou důležitější a my jsme někde na konci, kdesi tam
- neumíme se uvolněně a svobodně věnovat sobě a svým zálibám a potřebám
- když už to děláme, cítíme se provinile.
S těmito “symptomy” potkáváme partnera. Ten přichází také z původní rodiny a taktéž hraje významnou roli, jak se mu doposud žilo, k čemu byl veden, zda žil a vyrůstal v harmonické rodině.
V ten čas, kdy se z randění přesuneme ke spolubydlení a nadcházejícímu usazování, začneme si “pěkně” s partnerem vše zrcadlit. Jeho chování a přístup, návyky, denní rituály, to vše je nám jako pohled do zrcadla nás samých a našich neuzdravených nebo nesloužících či dokonce toxických koutů naší duše.
Příklad může byt ten, kdy partner má i své koníčky a přátele. Vy ale neznáte svou hodnotu, neumíte si plnit své potřeby a užívat záliby, jste tedy nejistí. To, že si partner plní své záliby, navíc s přáteli, to může vyvolávat disharmonii anebo klidně hádky.
To, že kupříkladu neumíte vyjádřit náklonnost partnerovi, může vnést do vztahu dojem odtažitosti a může značně pochroumat také intimitu a sexualitu. Pokud si nejste sami sebou jisti, zřejmě se neumíte v intimních chvílích uvolnit a další disharmonický projev. vztahu je tu.
Tak jak se nám ve vztahu tímto způsobem vše poodhaluje, projevy, které nás upozorňují, že nejsme sami se sebou v souladu, jsou žárlivost, lpění, neschopnost být sami, cyklické úzkosti a splíny, rozčilování se i z maličkostí a další.
Vztah má několik cest, kudy je možné se vydat.
Rozpadne se a oba partneři pokračují svou vlastní cestou. V tom případě se mělo otevřít, co se otevřelo, avšak duše partnerů si neslíbily hlubší vzájemné prožitky.
Partneři se rozhodnou pro uzdravení vztahu, rozhodnou se pro jeho transformaci. Chce to naprostou důvěru v partnera, jinak to opravdu nefunguje, věřte mi. Pouze v naprosté důvěře se můžete uvolnit jako v bezpečném hnízdě a odkrýt své démony, svou slabost, nezpracované aspekty a popsat své úzkosti. Pak je partneři společně mohou čistit a nechat jít. To se děje tak, že jeden z partnerů popíše svou úzkost, která vzniká při konkrétní situaci s druhým partnerem - například jeden začne být nejistý, popadne ho úzkost, když ten druhý nebere telefon. Je třeba skutečně trpělivost a upozadění ega. Cítíme všichni, že to není zdravé. Pro uzdravující obdobi je dobré vysvětlovat a komunikovat. Nechce se zde, aby druhý partner za každých okolnosti zvedl ihned telefon, nýbrž aby první partner vyčistil tento nezdravý projev tím, že postupně získá novou optiku a uvolní se. Potřebuje ukotvit, že nezvednutí telefonu neznamená zradu, nevěru a neúctu. Potřebuje ukotvit, že nezvednutí telefonu znamena, že partner například řídí automobil, má pracovní schůzku nebo volání neslyší. Potřebuje ukotvit a posílit také své sebevědomí a pracovat kromě na partnerství také sám na sobě. Takové duše si tuto společnou cestu domluvily. Obě duše tento partnerský rozvoj posílí a posune. No a tímto způsobem se postupně, jemně, láskyplně a trpělivě uzdravují taktéž další nesloužící projevy vztahu. Opakuji, že podstatná je naprostá důvěra a ochota a odhodlání transformovat.
Pak je tu ještě jedna cesta. Partneři se rozejdou, netuší v tu chvíli, že se jejich cesty opět spojí. Pracují na sobě každý zvlášť, čistí se od původních nezdravých a toxických návyků a energií původních rodin. Každý nový den přijímají výzvy, vědomě se rozvíjejí. A pak se znovu s partnerem potkávají. Tentokráte se však jedná o zralý, vědomý vztah plný vzájemného respektu, úcty a pravdy. Vypráví si pravdivě, co zažili, koho potkali, co jim tato setkání dala a kam je dovedla. Nyní jsou společně sehraní, silní a začínají zdravě a sebevědomě budovat společný život.
Takové duše si toto pevně domluvily, a to včetně dočasného odloučení.
Zní to asi podivně, ale řeknu vám, STOJÍ TO ZA TO! Nejde snad ani lidskými slovy popsat, jak se vám potom ve vztahu žije nádherně, jaká svoboda projevu, prožitku a tvořivosti na vás čeká jako jedna z odměn. Jak najednou už nikde není citit maska, iluze, toxicita, povrchnost, manipulace, otevře se mnohem silnější prostor pro hluboký cit a silné prožitky a jedinečné momenty, které mohou být prožity skrze zcela obyčejnou situaci jako je procházka historickou Prahou, společný běh nebo káva na balkoně.
Vesmír vždy zákonitě odměňuje za zvládnutý posun duše. Vždy….a proto bychom to měli minimálně zkusit. Až v samém procesu změny a práce na sobě můžeme být i velmi mile překvapeni, jak jsme dobří, silní a jaké všechny přednosti a další kvality jsme tímto procesem mohli v sobě objevit.