Když mi shora dají zprávu, že se splácí karmický dluh

Dnešní příběh může vyvolat husí kůži. Pokud však máte smysl pro spravedlnost a pokud věříte, že se naše Duše vrací opakovaně do fyzických těl, řádky níže vám jen znovu potvrdí, že zákon karmy existuje a nelze se před ním schovat.

Kdo na karmu nevěří, zároveň ji v tomto životě významněji splácí, od takového člověka můžete častěji slyšet například: ”Já mám ale smůlu!” nebo ”Proč zase Já?”
Nějaký čas mi volala žena, která procházela už tři roky vyčerpávajícím rozvodem. Exmanžel neúprosně a zákeřně vymýšlel další a další útoky. Bavilo ho to. Neměl důvod přestat. Nedisponoval sebereflexí a zlý kontakt s exmanželkou mu doplňoval životní energii. Jako když někdo jde načerpat pozitivní energii do lesa, tento člověk doplňoval nízkou energii opakovanými a sofistikovanými útoky. Nutno podotknout, že již dva roky měl novou partnerku. A nutno podotknout, že je občasně vidět v médiích a pozitivní přístup mu tryská i z kapes saka. I takto to však může být.
Když vykládám karty, zásadně to není jen sdělení typu: za dva roky změníte práci, za rok vidím, že jedete na dovolenou. V kartách se mi skoro vždy otevře energie nějakého z minulých životů, který chce promluvit a má přímou návaznost na dotazy, se kterými za mnou člověk přichází. Proto se mi často stává, že se uskuteční dva až tři výklady a po těchto výkladech již čtvrtý není, protože opakuji sdělení a opakuji postup, jak vyrovnat energie k určité osobě nebo jak karmicky odčinit, uzdravit, rozpustit. A když toto lidé slyší, není to příjemné, znamená to práci, úsilí, změny přístupu, změny v komunikaci a podobně. Za tím vším v dálce je velké uvolnění, posun, změna optiky nebo nové příležitosti. Ale ne každý je tohoto procesu schopný, ne každý je připravený, ne každý je natolik silný a hlavně odhodlaný.
A tato žena slyšela ve druhém výkladu rady, dělala si poznámky a udělala do dalšího výkladu výrazné kroky kupředu. Při třetím výkladu ji karty nesly již zprávy opustit boj s bývalým manželem, soustředit se na sebe, omezit kouření, které u ní důsledkem dlouhodobého stresu dosáhlo velkých rozměrů co se denního počtu vykouřených cigaret týče, zaměřit se na své dvě dcery, které všemi soudními spory a tahanicemi o majetek skončily u dětského psychologa. Byly v bezpečí ve výhradní péči své maminky, avšak tim, jak tato žena byla soudy pohlcena, zapomínala je vozit na kroužky, nejezdily na výlety, nechodily do přírody.
Karty jí říkaly: své dcery máš, bydlení máš, soustřeď se na své zdraví, abys tu pro své dcery mohla být, abyste byly všechny zdravé. Nehleď na majetek, který prohraješ, neb ti uniká timto lpěním fakt, že chátráš. A i když máš pocit, že musíš vyhrát soud, nakonec přece jen prohraješ, protože promarníš čas se svými dcerami a promarníš své zdraví a to žádným soudem zpět nedostaneš.
Tato žena vůbec neslyšela, byla rozzlobená a opakovala, že musí vyhrát. Nevnímala ani to, kolik času, energie a peněz ji stály právníci a v jejím případě i cigarety.  
Otevřela jsem její minulý život. Sirotčinec, který vedla, přístup, jakým se k dětičkám chovala a co jim prováděla, aby nemohly mluvit o tom, jak je s nimi zacházeno. Otevřelo se, jak nakládala s finančními příspěvky od lidí, které byly určeny sirotkům. Nic pěkného, nic láskyplného.
Proběhl ještě jeden výklad karet. Opět karty nabádaly pečovat o sebe, o dcery, ukončit soudy o majetek. Tato žena nic neslyšela a výklad karet skončil jejím rozloučením a větou: Já to přece neprohraji! Budu se soudit tak dlouho, dokud nevyhraji. A pak si odpočinu.
I tak vypadá karma, i takto můžeme splácet.