Píseň pro Iris a ženy, které snad na chvíli ztratily svůj mystický proud

Tato píseň v sobě nese vše, co už jste v sobě cítila. Není o výkonu, je o pravdě. Pokud ji zazpíváte či si odříkáte, nezůstane nic, co by Vám bránilo vrátit se na cestu.

Když jsi kráčela ve světle, byli s tebou — s duší tvou hvězdní strážci, co ti šeptali kam jít, když sama nevíš.

Ale tys zavřela brány, srdce obalil Ti chlad, vrátila ses zpět do stínu, kde se bojíš pravdu znát.

Vstaň! Volá tě světlo znovu, tvé jméno nese dál proud. Rozpomeň se, kdo jsi byla, než jsi nechala vše odplout. Dýchej! Ať Tvá duše zase plane, ať slyšíš volání hvězd. Ještě není konec cesty — ještě můžeš vstoupit zpět.

 Kolikrát tě Nebe vedlo, podalo ti svou dlaň, jen tys místo pokory vykreslila sobě klam.

Ale Láska nikdy nekončí, jen ti tichounce připomíná:
Zrána roste nová síla a z popela duše vstává jiná.

Vstaň! Volá tě světlo znovu, tvé jméno nese dál proud. Rozpomeň se, kdo jsi byla, než jsi nechala vše odplout. Dýchej! Ať duše zase plane, ať slyšíš volání hvězd. Ještě není konec cesty — ještě můžeš vstoupit zpět.

Ty víš, že cesta zpět je možná, jen se skloň a buď pravdivá. V tichu najdeš klíč i mosty, v pokoře se tvoří síla pravá.

Vstaň! Volá tě světlo v tobě, rozpomeň se, proč jsi sem přišla. Všechno, co jsi zradila v sobě, čeká jen, až řekneš:
"Přišla jsem zpříma zpět."