Tělo bez duše: Příběh jedné ženy a probuzení jejího světla

Někdy se setkávám s lidmi, kteří žijí, ale jako by jejich život nebyl úplný. Žijí "správně", podle všech měřítek — mají rodinu, práci, zdraví, dům… A přesto se cítí, jako by něco podstatného chybělo. Jsou jako těla bez duše. Právě takovou ženu mi osud přivedl včera do cesty.

Usedla přede mě se slovy: "Vím, že bych měla být šťastná. Ale nejsem. Jako bych tu vůbec nebyla. Nejsem schopná se projevit, říct, co cítím. Nejsem schopná cítit svou vlastní sexualitu. Chodím jako tělo bez duše."

Ve vedené meditaci jsem vnímala hluboké odpojení — mezi tělem, myslí a duší. Její vyšší já stálo stranou. Duše čekala… čekala na odpuštění, pochopení, na možnost znovu vstoupit do života.

A pak se z hlubin času vynořil obraz — sedm životů zpět. Byl to život ženy, která milovala svého muže, ale věřila, že kvůli ní její děti zemřely. Její srdce to nedokázalo unést. A tak se zaklela. Zapsala si slib: "Nikdy víc neublížím těm, které miluji."

Ten slib se táhl jako tenká, ale pevná nit přes čas a prostor. A její duše zůstala vně. Odpojená. Nedovolila si být tady — naplno. Nevěřila si, nevěřila svému dobru. A tak nebyla schopná prožívat život v jeho plnosti.

Ale duše je trpělivá. Láska je mocná. A andělé slyší.

Společně jsme ten dávný slib našli. Přijali. Odpustili. Uzdravili.

A s láskyplnou pomocí světla, andělských průvodců a božské přítomnosti jsme duši znovu vrátili domů — do jejího těla, do jejího srdce, do jejího života.

Když jsme končily, oči této ženy zářily jinak. Ne jako by bylo vše "hotovo", ale jako by se něco zásadního pohnulo. Jako by poprvé po dlouhé době byla. Přítomná. V těle. Se svou duší.

Tento příběh není výjimkou. Mnohé z nás neseme dávná rozhodnutí, přísahy, sliby, které nám kdysi měly pomoci přežít — ale dnes nám brání žít. Až když je znovu spatříme, pochopíme a propustíme, může duše opět vstoupit. Do plnosti, do života, do těla.

Děkuji všem duším, které se ke mně přicházejí uzdravit. A děkuji té včerejší, že mi dovolila její příběh sdílet. V hluboké úctě k jejímu světlu i bolesti.