Období od dnešního novoluní do úplňku 3. března není jemné. Není ani snové. Je pravdivé. Je to čas ohnivého koně.

Před třemi lety stála jedna křehká žena na místě, kde se bortí svět. Rozpad vztahu. Malé miminko. Bolestná nedorozumění. Neschopnost spolu mluvit. Oddělené bydlení. Dva lidé plní starých ran, které si ani neuvědomovali — a přesto jimi řídili každý den.

Nedávno jsem měla na telefonu ženu v rámci duševního mentoringu. Její otázky směřovaly k dceři. V rodině se objevuje i dědičná nemoc s progresivnim charakterem. Dcera nežije "běžný" vztah, její život je jiný, než jak jej společnost očekává. A okolí hodnotí

Dnes se mi znovu ozvala žena, se kterou spolupracujeme už rok. Není to někdo, kdo hledá rychlé odpovědi. Není to ani někdo, kdo by chtěl slyšet jen to příjemné.

Měla jsem tu čest hovořit se ženou, jejíž vědomí pochází z prostoru, který lidská mysl jen obtížně uchopuje.

V meditaci s Gaiou přišlo sdělení o mohutné kalibraci, kterou lidé právě procházejí. Nejde o něco náhlého ani vnějšího. Je to jemný, ale velmi důsledný proces, během něhož se ukazuje, zda je člověk ochoten žít v souladu se sebou, se Zemí a se životem jako takovým.

Lidské vědomí se vyvíjí v etapách. To, co bylo ještě nedávno zásadním objevem, se postupně stává přirozenou součástí vnitřní zkušenosti. Bylo prožito, pochopeno a vnitřně ukotveno.

Existuje bod na vnitřní cestě, kdy už nás cizí chování nezasahuje proto, že bychom "byli nad věcí", ale proto, že už tam vůbec nejsme. Nejsme v tom poli. Nejsme v té dynamice. Nejsme v tom příběhu.

Před několika dny jsem mela na telefonu ženu, která mluvila klidně, racionálně a věcně. Popisovala vztah, který trvá pět let. Vztah se ženatým mužem. Mluvila o svém věku, o čase, který plyne, a o rozhodnutí, které podle ní už není možné dál odkládat.