Dospívající děti nejsou jen "náročné" nebo "problémové". Často jsou zrcadlem – odrážejí naše vlastní pochybení, zanedbané emoce a mezery, které jsme v jejich životě nevědomky nechali.

V období, kdy se mnozí z nás snaží najít ten "správný" dárek, se často dostáváme do slepé uličky. Vymyšlené objekty, rychlé nákupy, věci, které brzy zapadnou prachem. A přesto většina lidí touží po něčem jiném — po porozumění, zastavení, uvolnění napětí a pravdivém pohledu na sebe sama.

Úplňky často popisujeme jako "emočně silné", ale tento přináší něco jiného. Ne vnější drama, ale vnitřní opravdovost, která se nedá obejít. Pokud se v těchto dnech cítíte unaveně, přetíženě nebo naopak prázdně, může to být známka toho, že se připravuje hlubší posun — ne ve hvězdách, ale ve vás.

Existují dva druhy otázek. Jedny pronikají do vašeho prostoru, protože chtějí uspokojit vnější potřebu – mít informaci, mít přehled, mít odpověď. Druhé se dotýkají jemně, protože hledají spojení s vámi, nikoli kontrolu nad vaším příběhem. Rozpoznat to je klíč k ochraně vnitřní energie.

Jsou chvíle, kdy se vrátíte do místa svého “minulého života”. Ulice, které znáte zpaměti. Lidé, se kterými jste kdysi pracovali, sdíleli roli, nadšení, energii. V minulosti jste byla dostupná. Usměvavá. Otevřená. A přirozeně jste lidem dovolila vidět hodně. Ne proto, že byste neuměla držet hranice, ale proto, že jste tenkrát žila jiný příběh.

V posledních měsících se setkávám s mnoha lidmi, kteří jsou duchovně otevření, citliví, pracují na sobě. Sdílí své příběhy, bolesti, proměny, karmické uzly i rodová témata. Často ke mně přicházejí s respektem, s prosbou o vedení, o nadhled.

Zvenčí to vypadá jako obyčejná zima. Advent, světýlka, seznamy dárků. Vnitřně je to však něco jiného. Cítíte to — a nejste sama.

Kdysi to nebyly Vánoce. Byl to přelom světla. Den, kdy slunce začalo otáčet svůj směr a lidé si uvědomovali, že přežili polovinu zimy. Že je čekají další mrazivé týdny, a přesto – světlo se vracelo. Bylo to tiché, skromné, lidské. Nešlo o efekt, ale o přežití.

Prosinec přichází jako tichý soudce. Neptá se, jak jsme se snažily. Neptá se, kolik kompromisů jsme udělaly, aby "rodina fungovala". Jen vezme do ruky ukazovátko a namíří na místa, kde jsme se od sebe vzdálily. Tento konec roku není jemný. Není to bilance, kterou si otevřeme při svíčce a vínu. Je to obnažení: kde žijeme život, který není náš.