Nikdy jsem nevnímala Silvestr jako konec roku. Ne proto, že bych ho odmítala, ale proto, že v těle a v prostoru necítím žádný skutečný předěl. Žádné zavření dveří. Žádné "teď už musí být hotovo".

Jsou dny v roce, které nemají jasnou roli. Vánoce už odezněly. Nový rok ještě nezačal. A přesto se právě tady často děje to nejdůležitější.

Existují pocity, které člověk nedokáže racionálně vysvětlit. Pocit méněcennosti. Ohrožení druhými ženami. Vnitřní stažení pokaždé, když se v prostoru objeví někdo sebevědomý, otevřený nebo výrazný.

Návrat k sobě většinou nepřichází jako zlom. Nepřichází s jasným rozhodnutím ani s odvahou, o které se píše v knihách. Přichází tiše. Nenápadně. Často tak, že si toho zpočátku sotva všimneme.

Jedna z nejčastějších vět, které slýcháme, když se nacházíme v manipulujícím vztahu, zní: "Jak to, že to nevidíš?" Zvenčí je to prý přece úplně jasné. Jenže právě v tom je zásadní nepochopení celé situace.

Někdy přichází chvíle, kdy si sednete večer na gauč a máte pocit, že je kolem Vás příliš ticho. Ale není to to klidné ticho, které uklidňuje. Je to ticho, které Vám teprve dovolí slyšet vlastní vyčerpanost. Přes den byste přísahala, že jste v pořádku. Fungujete, jedete, zvládáte. Až večer se ukáže, že Vaše "jsem v pohodě" byla jen tenká vrstva,...

Dospívající děti nejsou jen "náročné" nebo "problémové". Často jsou zrcadlem – odrážejí naše vlastní pochybení, zanedbané emoce a mezery, které jsme v jejich životě nevědomky nechali.

Úplňky často popisujeme jako "emočně silné", ale tento přináší něco jiného. Ne vnější drama, ale vnitřní opravdovost, která se nedá obejít. Pokud se v těchto dnech cítíte unaveně, přetíženě nebo naopak prázdně, může to být známka toho, že se připravuje hlubší posun — ne ve hvězdách, ale ve vás.

Existují dva druhy otázek. Jedny pronikají do vašeho prostoru, protože chtějí uspokojit vnější potřebu – mít informaci, mít přehled, mít odpověď. Druhé se dotýkají jemně, protože hledají spojení s vámi, nikoli kontrolu nad vaším příběhem. Rozpoznat to je klíč k ochraně vnitřní energie.

Jsou chvíle, kdy se vrátíte do místa svého “minulého života”. Ulice, které znáte zpaměti. Lidé, se kterými jste kdysi pracovali, sdíleli roli, nadšení, energii. V minulosti jste byla dostupná. Usměvavá. Otevřená. A přirozeně jste lidem dovolila vidět hodně. Ne proto, že byste neuměla držet hranice, ale proto, že jste tenkrát žila jiný příběh.