Každé roční období má svůj přirozený význam. A i když se může zdát, že na sobě musíme pracovat neustále, pravda je jiná. I vnitřní transformace má svůj rytmus. Jaro a léto nejsou určené k hlubokému rozjímání. Jsou to měsíce prožitku, otevřenosti, radosti a spojení s životem.

Jsou chvíle, kdy se staré musí rozpadnout. Ne proto, že by bylo špatné. Ale proto, že už neobsahuje to, čím jsme se stali. A tak se starý řád rozloží – často bolestivě, nepochopitelně, někdy i v chaosu. Mnozí tomu říkají rozpad vztahu, rozvod, krize… Ale já vím, že to může být něco hlubšího. Volání duše po novém uspořádání. Po pravdě. Po světle....

Byla jsem tam. Na samém dně manželství. Tam, kde se mísí bolest s tichem, kde slova ztrácí smysl a oči hledí skrz. Tam, kde si říkáš, jestli to má ještě smysl. Jestli tohle je opravdu ta láska, pro kterou jsi přišla na svět.

To, v jaké “kondici” vstupujeme do partnerského vztahu, určuje jeho směr a tempo a také předurčuje, jak silné bude mít pilíře a zda je něco může rozviklat.

Když se vám vybaví nějaká vzpomínka a vy se vnitřně zatřesete, ona vzpomínka asi není příjemná, viďte? Není však řešením ji vytěsnit. Mnohem přínosnější je uzdravit ji a zachovat, vždyť je vaše a patří do vašeho života a k vaší cestě tady. A navíc - moc pěkně “si uklidíte” a může se vám významně ulevit. Pojďte se dozvědět jak na to prakticky....

Když se nám samotným něco zrcadlí, derou se ven nezpracované emoce, pocity. My nějak reagujeme…různě reagujeme. Ale co když jste zrcadlem jinému člověku, jiné duši?

Ve vzduchu pluje stále dosti dogmat. Každé dogma člověk vnímá více či méně v závislosti na tom, kde vyrůstal, s kým a za jakých podmínek. A ovlivňujících aspektů je zde mnohem vice. Pokud dogma vnímáme silně, hodně silně, může nás blokovat, může brzdit náš přirozený vývoj a “zrání”, když to tak nazvu. A pak je třeba se od tak silného...

Když vám někdo radí (a myslí to dobře), abyste to pustili, co tím vlastně myslí? Svěříte se kamarádce s něčím, co vás trápí a bolí a neumíte z toho ven a ona vám přesně tohle poradí. K čemu vás vlastně vede?

Nyní jsme dospělí. V mnoha situacích si už umíme poradit.
Jsme zkušení, v ideálním případě na sobě stále pracujeme a rozvíjíme se.
Jako malé děti a jako dospívající jsme se bránit neuměli. Jako malí jsme byli křehcí, nevinní, neposkvrnění. A tak vše, co se nám řeklo, co se nám stalo, to vše se nám vrylo do...

Příběh této ženy přináší názorné představení hlubokého zacyklení.
O tolik silnější a důraznější každá další zacyklená situace je, o co více tato žena nenaslouchá.