Jsou období v životě, kdy člověk udělá obrovský kus vnitřní práce. Postupně začne vidět souvislosti. Rozpozná rodové vzorce. Dotkne se míst, která byla dlouho skrytá. A přesto zůstává jedna oblast, která jako by se stále úplně neotevírala. U mnoha žen je to právě oblast hojnosti.
Stále více lidí v poslední době cítí zvláštní vnitřní pohyb. Tichý, ale neodbytný pocit, že způsob života, který byl dlouho považován za samozřejmý a jediný možný, už s nimi není v souladu.
V posledních letech je možné velmi zřetelně vnímat, že se otevírá období, které lidstvo vede k hlubokému vnitřnímu úklidu. Mnoho lidí cítí silnou potřebu zastavit se, podívat se pravdivě na svůj život, na vztahy, na rodinné příběhy, které se v různých podobách opakují, a začít je postupně uvolňovat. Jako by se otevřel prostor, který vybízí k...
Nedávno se na mě obrátila mladá žena. Bylo z ní cítit lehkost a životní dynamika, žádné těžké karmické příběhy ani bolestné uzly minulosti. Její život byl v pohybu, plný plánů, objevování a nových zkušeností. Přesto v sobě nesla jednu otázku, která ji znovu a znovu vracela do stejného bodu.
Období od dnešního novoluní do úplňku 3. března není jemné. Není ani snové. Je pravdivé. Je to čas ohnivého koně.
Před třemi lety stála jedna křehká žena na místě, kde se bortí svět. Rozpad vztahu. Malé miminko. Bolestná nedorozumění. Neschopnost spolu mluvit. Oddělené bydlení. Dva lidé plní starých ran, které si ani neuvědomovali — a přesto jimi řídili každý den.
Nedávno jsem měla na telefonu ženu v rámci duševního mentoringu. Její otázky směřovaly k dceři. V rodině se objevuje i dědičná nemoc s progresivnim charakterem. Dcera nežije "běžný" vztah, její život je jiný, než jak jej společnost očekává. A okolí hodnotí
Existuje bod na vnitřní cestě, kdy už nás cizí chování nezasahuje proto, že bychom "byli nad věcí", ale proto, že už tam vůbec nejsme. Nejsme v tom poli. Nejsme v té dynamice. Nejsme v tom příběhu.
Před několika dny jsem mela na telefonu ženu, která mluvila klidně, racionálně a věcně. Popisovala vztah, který trvá pět let. Vztah se ženatým mužem. Mluvila o svém věku, o čase, který plyne, a o rozhodnutí, které podle ní už není možné dál odkládat.
Vše, co se v nás dlouhodobě ukládalo, co bylo odsouváno, potlačováno, racionalizováno nebo "nějak přežito", se v tomto období hlásí o slovo. Ne náhodou. Ne náhle. Ale s přesností, která může být až znepokojivá.
