Jsou vztahy, které se zrodí z lásky, z hloubky, z opravdového vidění jeden druhého. Dva lidé se potkají, aby si byli zrcadlem, aby spolu rostli, aby skrze vzájemnou blízkost uzdravili to, co dřív bolet muselo.

Cítím, že rok 2025 se nám zapsal do života mnohem hlouběji, než jsme čekali. Nejen svou intenzitou, ale hlavně neúprosností. Nic, co už nebylo pravdivé, nemohlo zůstat stát. Mnozí jsme byli postaveni do situací, které nás přinutily se rozhodnout, opustit staré jistoty a vydat se cestou, která se sice zdála nejistá, ale byla pravdivá.

Milé čtenářky, milí čtenáři, v sekci PODCAST jsou nově dva podcastové díly, které vás zavedou hlouběji do témat blogu Kuchařka života. Společně s Gabrielou Rachidi probíráme v druhém dílu oblast traumat, která si můžeme přinést z našich původních rodin, jak se projevují a co s nimi dělat. Prvni dil je seznamovací a ledy lámající.

Přejeme vám...

Rok jsem doprovázela jednu ženu na její cestě k sobě. Byla to cesta hluboká, syrová i krásná zároveň. Od prvního setkání jsem cítila, že nese v sobě téma, které ji brzdí v plném rozkvětu – silnou, dávno zakořeněnou žárlivost a odpor vůči ženám, které působily vyzývavě vůči mužům. Nebyla to povrchní antipatie. Šlo o dávný otisk z minulého života –...

Naše pleť je živým orgánem, který neustále komunikuje s okolním světem i s námi samotnými. Často ji vnímáme jen tehdy, když se ozývá – je unavená, napjatá, vysušená nebo se na ní objevují první vrásky. A přitom si zaslouží stejnou pozornost a výživu, jakou věnujeme tělu či duši.

Někdy si s sebou neseme z rodiny víc, než bychom chtěli. Nejde jen o geny či povahové rysy, ale i o vzorce myšlení a chování, které se v rodině po generace předávají. Tyto vzorce mohou být podpůrné a posilující, ale také omezující a zraňující. A právě ty druhé stojí za to rozpoznat a vědomě je přetnout.

Někdy se v životě ozve něco, co nejde přeslechnout. Může to být zvláštní sen, slova z karet, náhodné setkání nebo prostý, ale naléhavý vnitřní hlas. Není to náhoda. Je to pozvání k pohybu, signál, že přišel čas pustit staré a otevřít dveře novému.

Čím dál častěji slyším příběhy o rodinách, které se rozpadly a děti pendlují mezi dvěma domovy. V srdci ve mně roste tichý smutek – jako by se z našich životů vytrácelo vědomí, že rodina není jen smlouva dvou dospělých, ale posvátný prostor, v němž vyrůstají nové duše. Rozchod někdy přijde, ale právě tehdy potřebujeme největší zralost: odložit ego,...

Žijete v prostředí, kde se můžete nadechnout?

Podzim v sobě nese tichý šepot zpomalení. Příroda už netlačí k růstu, listí padá, stromy se uvolňují a pomalu se připravují na zimní klid. Stejná pozvánka přichází i k nám – k ženám ve středním věku, které nesou každodenní zodpovědnosti, rodinu, práci a často i tíhu vlastních proměn. Podzim a zima nám dávají prostor nadechnout se, setřást přetížení...