Mnoho lidí vyrůstalo s přesvědčením, že peníze kazí člověka. Že jsou metlou lidstva, že "kdo má peníze, nemá srdce" nebo že peníze nejsou duchovní. Ale co když je to přesně naopak? Co když peníze nejsou ničím jiným než čistou energií – energií, která nás zve k tvoření, budování a službě světu?

Existují chvíle, kdy toužíme pomoci. Vidíme, že někdo trpí, zmítá se v bolesti, nevidí cestu. My ji vidíme. Máme zkušenost, pochopení, možná jsme tím samým prošli. A přesto… právě tehdy může být největším darem, který můžeme nabídnout, nezasahovat.

Rodina není náhoda. Ani jen domluva dvou lidí, že spolu budou.

V posledních měsících je stále zřetelnější, že mnohé tváře, které potkáváme, nejsou skutečné. Možná jste si toho také všimli. Lidé, kteří dříve působili sebejistě, najednou ztrácejí půdu pod nohama. Úsměvy, které byly naučené, teď působí prázdně. Slova, která dříve přesvědčovala, se rozplývají v tichu. Masky, které jsme si navykli nosit, začínají...

Bylo krásné odpoledne. Slunce se sklánělo k obzoru a park byl plný života. Děti pobíhaly, smály se, volaly na rodiče, zatímco dospělí seděli na lavičkách nebo v trávě, drželi si kávu, telefony nebo jen unavený výraz. Na první pohled vše vypadalo idylicky. Ale když se člověk díval dál než jen očima, uviděl neklid.

Každé roční období má svůj přirozený význam. A i když se může zdát, že na sobě musíme pracovat neustále, pravda je jiná. I vnitřní transformace má svůj rytmus. Jaro a léto nejsou určené k hlubokému rozjímání. Jsou to měsíce prožitku, otevřenosti, radosti a spojení s životem.

Jsou chvíle, kdy se staré musí rozpadnout. Ne proto, že by bylo špatné. Ale proto, že už neobsahuje to, čím jsme se stali. A tak se starý řád rozloží – často bolestivě, nepochopitelně, někdy i v chaosu. Mnozí tomu říkají rozpad vztahu, rozvod, krize… Ale já vím, že to může být něco hlubšího. Volání duše po novém uspořádání. Po pravdě. Po světle....

Byla jsem tam. Na samém dně manželství. Tam, kde se mísí bolest s tichem, kde slova ztrácí smysl a oči hledí skrz. Tam, kde si říkáš, jestli to má ještě smysl. Jestli tohle je opravdu ta láska, pro kterou jsi přišla na svět.

To, v jaké “kondici” vstupujeme do partnerského vztahu, určuje jeho směr a tempo a také předurčuje, jak silné bude mít pilíře a zda je něco může rozviklat.

Když se vám vybaví nějaká vzpomínka a vy se vnitřně zatřesete, ona vzpomínka asi není příjemná, viďte? Není však řešením ji vytěsnit. Mnohem přínosnější je uzdravit ji a zachovat, vždyť je vaše a patří do vašeho života a k vaší cestě tady. A navíc - moc pěkně “si uklidíte” a může se vám významně ulevit. Pojďte se dozvědět jak na to prakticky....