Myslíme si, že víme, co tělo dělá. Máme načteno, kdy rostou zuby, co má bolet a co ne. Ale tělo často mluví jinak než knížky. Mluví v obrazech. Symboly. Poselstvími.

Na Zemi proudí energie, které tolik generací před námi vůbec neuneslo. A přesto tu teď jsme — ve zrychlení, kde se realita formuje podle toho, kam upřeme pozornost, víru, záměr.

V některých rodových liniích se umíněnost dědí jako koruna. Ne jako ozdoba, ale jako tíživý kruh na hlavě, který nutí další ženy stát zpříma, i když už nemohou dýchat. Dcery těchto žen často nedostávají lásku — ale příkazy, očekávání a tlak. A ten je maskován jako "výchova", "láska", "péče o správnou cestu".

Vedle našeho domu vede úzký chodník. Chodí tudy děti do školy, senioři se psy, maminky s kočárky. Není to cyklostezka. A přesto si ji mnoho cyklistů přivlastnilo jako zkratku – rychlý průjezd mezi ulicemi. Dlouho jsme se jen dívali, jak lidé museli náhle uskakovat, chytat své děti, aby nedošlo ke srážce. Jak strach nahrazoval přirozený klid běžného...

Život není rovná čára. Je to spirála, která nás vede zpět k sobě samým. Až do bodu, kdy už nehledáme venku, ale začínáme rozpoznávat, že odpovědi vždy žily v nás.

…a s ní přijde úleva, rovnováha a nový začátek…

Každý příchod na svět s sebou nese jedinečný otisk. Pro některé duše je vstup do tohoto života spojený s klidem a jemností, pro jiné s náročností a bojem. Tento týden jsem v rámci duševního mentoringu doprovázela muže, jehož prvním okamžikem v tomto životě byl doslova boj o přežití.

Někdy se setkávám s lidmi, kteří žijí, ale jako by jejich život nebyl úplný. Žijí "správně", podle všech měřítek — mají rodinu, práci, zdraví, dům… A přesto se cítí, jako by něco podstatného chybělo. Jsou jako těla bez duše. Právě takovou ženu mi osud přivedl včera do cesty.

Mnoho lidí vyrůstalo s přesvědčením, že peníze kazí člověka. Že jsou metlou lidstva, že "kdo má peníze, nemá srdce" nebo že peníze nejsou duchovní. Ale co když je to přesně naopak? Co když peníze nejsou ničím jiným než čistou energií – energií, která nás zve k tvoření, budování a službě světu?

V posledních měsících cítíme, že se "něco" děje. Mnozí z nás to vnímají na úrovni těla, emocí, mezilidských vztahů i v globálním dění. Těžko se to popisuje slovy, ale hluboko uvnitř víme, že přichází velká změna. Nejde jen o politiku, klima nebo ekonomiku. Jde o posun vědomí, o přechod do nové úrovně bytí – často označované jako 5. dimenze.

Existují chvíle, kdy toužíme pomoci. Vidíme, že někdo trpí, zmítá se v bolesti, nevidí cestu. My ji vidíme. Máme zkušenost, pochopení, možná jsme tím samým prošli. A přesto… právě tehdy může být největším darem, který můžeme nabídnout, nezasahovat.

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o hluboké poznání, které mi v posledních dnech přinesla práce s několika klienty. Všichni nesli podobný otisk – dlouholeté trauma, jehož kořeny sahají až do prenatálního období, tedy do času, kdy byli ještě v lůně své matky.

Včera jsem se ocitla uprostřed davu. Byla to veřejná akce, na kterou dorazilo kolem deseti tisíc lidí. Tolik těl pohromadě, tolik různých životních cest, emocí, vůní, hlasů… A přesto mě zasáhlo něco úplně jiného než jen ta masa.

Rodina není náhoda. Ani jen domluva dvou lidí, že spolu budou.

V posledních měsících je stále zřetelnější, že mnohé tváře, které potkáváme, nejsou skutečné. Možná jste si toho také všimli. Lidé, kteří dříve působili sebejistě, najednou ztrácejí půdu pod nohama. Úsměvy, které byly naučené, teď působí prázdně. Slova, která dříve přesvědčovala, se rozplývají v tichu. Masky, které jsme si navykli nosit, začínají...

Květnový úplněk přináší jasné světlo nejen na noční oblohu, ale i do našeho nitra. Nevyžaduje po nás žádné složité rituály. Nezavazuje k duchovním výkonům. Jen nás tiše vyzývá: Zastav se. Vnímej.

Bylo krásné odpoledne. Slunce se sklánělo k obzoru a park byl plný života. Děti pobíhaly, smály se, volaly na rodiče, zatímco dospělí seděli na lavičkách nebo v trávě, drželi si kávu, telefony nebo jen unavený výraz. Na první pohled vše vypadalo idylicky. Ale když se člověk díval dál než jen očima, uviděl neklid.

V pohádkách, mýtech i moderních příbězích se setkáváme s motivem smlouvy s ďáblem. Člověk něco toužebně chce – moc, bohatství, slávu, lásku – a výměnou za to slíbí svou duši. Na první pohled pohádka. Ale z duchovního pohledu jde o hluboký obraz reality, kterou žijeme.

Jak vědomě nahlédnout za obzor přítomnosti a najít odpovědi, které teprve přicházejí

Dnešní den nese v sobě silné vibrační pole, které vnímaví lidé po celém světě cítí jako energetický portál. Číselné opakování 5–5 není náhoda. V numerologii pětka zosobňuje změnu, pohyb, svobodu, neklid i odvahu překročit práh starého. A dnes se tato energie násobí.

Nikdo mě nepřipravil na to, co přijde, když se rozhodneš být pravdivá.

…a co to znamenalo v každodenním životě

Každé roční období má svůj přirozený význam. A i když se může zdát, že na sobě musíme pracovat neustále, pravda je jiná. I vnitřní transformace má svůj rytmus. Jaro a léto nejsou určené k hlubokému rozjímání. Jsou to měsíce prožitku, otevřenosti, radosti a spojení s životem.

Sny jsou jako tiché šepoty naší duše. Přinášejí nám obrazy, které nejsou vždy pouhými výplody naší mysli. Někdy otevírají brány k minulým životům, jindy nám ukazují možnosti, které jsme kdysi mohli zvolit, ale nakonec jsme je nechali plynout kolem. Sny nás léčí, dovyprávějí příběhy ukryté hluboko v nás a pomáhají naší duši, aby se znovu volně...

Hledáte odpovědi, které Vám svět kolem nedává?

Dolores Cannon, tuto fascinující dámu, jsem sledovala nejvíce v roce 2021 a 2022, poté jsem četla některé z jejích knih. A z nějakého důvodu se k této hypnoterapeutce mám potřebu vracet i v tomto období. Byla a stále je mou intenzivní inspirací, motivací a vzorem. Proto jí zde s úctou dnes věnuji článek.

Žít na Zemi dnes znamená něco jiného než kdykoli předtím. Nacházíme se v bodě hlubokého přechodu — kolektivně i individuálně. Planeta samotná už není jen hustou koulí hmoty. Prochází vzestupem a my s ní. Vstoupili jsme do čtvrté dimenze, kde se realita stává tekutější, čas jinak plyne a záměr nese sílu dříve nepoznanou. Staré způsoby přežití,...

Ne té Matky, která se obětuje do vyčerpání.

Většina lidí očekává od výkladu karet odpovědi na běžné otázky – vztahy, práce, rozhodnutí. Ale co když karty nejsou jen zrcadlem přítomnosti, ale také klíčem k hluboké paměti duše? Co když skrze ně můžeme vstoupit do prostoru za časem – do místa, kde se ukrývá pravda o nás, o našem původu, zraněních i poslání?

Jsou chvíle, kdy se staré musí rozpadnout. Ne proto, že by bylo špatné. Ale proto, že už neobsahuje to, čím jsme se stali. A tak se starý řád rozloží – často bolestivě, nepochopitelně, někdy i v chaosu. Mnozí tomu říkají rozpad vztahu, rozvod, krize… Ale já vím, že to může být něco hlubšího. Volání duše po novém uspořádání. Po pravdě. Po světle....