V těchto dnech bývá cítit zvláštní ztišení. Vzduch je jiný, světlo měkčí, čas se jaksi rozlévá. Jako by se otevřela brána, přes kterou je možné zahlédnout, že život a smrt nejsou od sebe tak daleko, jak se zdá.

Jsou chvíle, kdy se všechno zlomí. Dlouhé měsíce, možná roky jste budovaly něco společně — důvěru, firmu, projekt, vztah. A pak přijde okamžik, kdy zjistíte, že ten druhý měl úplně jiné záměry. V tu chvíli se svět zmenší. Zůstane jen prázdno, nepochopení, a někdy i stud, že jsme to neviděly dřív.

Každý z nás má v životě okamžik, kdy už nejde dál čekat. Na změnu, na jistotu, na správnou chvíli. Přichází chvíle, kdy je třeba přestat mluvit o tom, co chceme, a začít to skutečně žít. A to je chvíle, kdy se zlomí všechno.

Někdy se život začne rozpadat bez varování. To, co dřív drželo, se uvolňuje. Vztahy, práce, tělo, jistoty — všechno se mění a my nevíme, co se děje. Máme pocit, že ztrácíme půdu pod nohama. Ve skutečnosti se jen láme to, co už dlouho nešlo unést.

Mnoho let hledáme. Odpovědi, směr, sami sebe. Projdeme knihy, terapie, kurzy, vztahy i vlastní pády. Každý krok přinese kousek pochopení, ale ne klid. Protože dokud hledáme, pořád stojíme mimo sebe. Hledání je bezpečné. Dává pocit, že jsme na cestě, a přitom se stále můžeme vyhnout tomu jedinému okamžiku, který vše změní – rozhodnutí.

Jsou chvíle, kdy se život začne tiše zjemňovat. Neznatelně, téměř neviditelně, ale kdo je vnímavý, pozná to. Duše, která už ví, že se její pozemská cesta blíží ke konci, se začne pomalu stahovat. Jako když voda v řece zpomalí svůj proud, než se ztratí v moři.

Někdy nejde o minulý život. Někdy se otevře touha duše. To proste proto, že už nelze dál žít povrchově. Protože všechno, co dosud bolelo, co se opakovalo, co se tvářilo jako láska, bylo spíš závislostí, iluzí nebo strachem z prázdna — se začne rozpadat.

Někdy se nás život ptá, čemu vlastně věříme. Ne slovem, ale tím, co nám staví do cesty. Neptá se, co hlásáme, ale co v nás zůstane, když se všechno ostatní rozpadne. A právě tehdy, v tichu, začíná mluvit víra.

Milé čtenářky, milí čtenáři. V sekci PODCAST na vás tentokrát čekají díly s názvem Zatížení rodové linie a také Definice životních rolí.

Někdy se v nás ozývá tichý hlas, který neumíme rozumem vysvětlit. Tah k místu, které jsme nikdy dřív nenavštívili. Klid, který cítíme při poslechu cizího jazyka, doteku hedvábí, vůni čaje, když voda tiše klokotá v konvici.

V každém domově žije mnoho ženských rolí. Jste ženou. Matkou. Partnerkou. Milenkou. Podnikatelkou. Paní domu. Každá z těchto rolí má své místo, svůj rytmus i odpovědnost. Jenže když se začnou prolínat, vzniká v prostoru napětí. A to se okamžitě odrazí – v náladě, v dětech, ve vztahu i v celkové atmosféře domova.

Někdy přicházejí otázky, které se na první pohled zdají nesourodé.

Vztahy jsou teď pod tlakem. Jako by se přes ně převalovala vlna, která nese všechno nevyřčené, nevyslyšené, nedořešené. To, co jsme dlouho nechávali být, se hlásí o pozornost. A není to proto, že by něco selhalo – ale proto, že dozrál čas.

Jsou vztahy, které se zrodí z lásky, z hloubky, z opravdového vidění jeden druhého. Dva lidé se potkají, aby si byli zrcadlem, aby spolu rostli, aby skrze vzájemnou blízkost uzdravili to, co dřív bolet muselo.

Někdy se v našem životě objeví člověk, kterého si nedokážeme racionálně vysvětlit. Není to zamilovanost, není to přitažlivost těla. Je to něco hlubšího. Setkání, které probudí cosi v hlubinách duše – známý pocit klidu, důvěry, návratu "domů".

Cítím, že rok 2025 se nám zapsal do života mnohem hlouběji, než jsme čekali. Nejen svou intenzitou, ale hlavně neúprosností. Nic, co už nebylo pravdivé, nemohlo zůstat stát. Mnozí jsme byli postaveni do situací, které nás přinutily se rozhodnout, opustit staré jistoty a vydat se cestou, která se sice zdála nejistá, ale byla pravdivá.

Milé čtenářky, milí čtenáři, v sekci PODCAST jsou nově dva podcastové díly, které vás zavedou hlouběji do témat blogu Kuchařka života. Společně s Gabrielou Rachidi probíráme v druhém dílu oblast traumat, která si můžeme přinést z našich původních rodin, jak se projevují a co s nimi dělat. Prvni dil je seznamovací a ledy lámající.

Přejeme vám...

Dnešní den v sobě nese zvláštní ticho. Takové, které není prázdné, ale plné pohybu uvnitř. Jako by se svět na okamžik zastavil, aby se mohlo přeskupit to, co už dávno dozrálo k proměně.

Někdy se stane, že nás něco hluboce osloví. Článek, slova, která v nás otevřou dávno zapomenuté místo, nebo jen nejasný pocit, že "tudy nějak vede cesta".

V předchozím týdnu jsem vedla po telefonu sezení s mužem, který přišel pro otevření minulých životů skrze karty. Od první chvíle jsem cítila zvláštní napětí. Neúcta. Pýcha. Takové to skrývané pohrdání, které se schovává za úsměv a duchovní slovník.

Rok jsem doprovázela jednu ženu na její cestě k sobě. Byla to cesta hluboká, syrová i krásná zároveň. Od prvního setkání jsem cítila, že nese v sobě téma, které ji brzdí v plném rozkvětu – silnou, dávno zakořeněnou žárlivost a odpor vůči ženám, které působily vyzývavě vůči mužům. Nebyla to povrchní antipatie. Šlo o dávný otisk z minulého života –...

Po šesti letech intenzivní duchovní a rituální práce jsem byla vedena do další úrovně svého poslání. Bylo mi umožněno projít přechodem do šamanské energie – a přijmout ji nejen jako nástroj, ale jako součást sebe. Dlouho jsem se snažila pochopit, kde je mé místo. Zkoušela jsem různé cesty, mnoho technik, přístupů i forem pomoci. Ale až šamanství mi...

Naše pleť je živým orgánem, který neustále komunikuje s okolním světem i s námi samotnými. Často ji vnímáme jen tehdy, když se ozývá – je unavená, napjatá, vysušená nebo se na ní objevují první vrásky. A přitom si zaslouží stejnou pozornost a výživu, jakou věnujeme tělu či duši.

Podzim vždy přináší příležitost zpomalit. Dny se krátí, příroda se obrací dovnitř a i my jsme zvány, abychom se ponořily hlouběji do svého nitra. V takových chvílích se často objevují otázky o smyslu, vedení a vnitřních zdrojích. A právě proto vznikl tento článek – o silových zvířatech, o našich neviditelných průvodcích, kteří nás mohou učit,...

Někdy si s sebou neseme z rodiny víc, než bychom chtěli. Nejde jen o geny či povahové rysy, ale i o vzorce myšlení a chování, které se v rodině po generace předávají. Tyto vzorce mohou být podpůrné a posilující, ale také omezující a zraňující. A právě ty druhé stojí za to rozpoznat a vědomě je přetnout.

Někdy se v životě ozve něco, co nejde přeslechnout. Může to být zvláštní sen, slova z karet, náhodné setkání nebo prostý, ale naléhavý vnitřní hlas. Není to náhoda. Je to pozvání k pohybu, signál, že přišel čas pustit staré a otevřít dveře novému.

Čím dál častěji slyším příběhy o rodinách, které se rozpadly a děti pendlují mezi dvěma domovy. V srdci ve mně roste tichý smutek – jako by se z našich životů vytrácelo vědomí, že rodina není jen smlouva dvou dospělých, ale posvátný prostor, v němž vyrůstají nové duše. Rozchod někdy přijde, ale právě tehdy potřebujeme největší zralost: odložit ego,...

Žijete v prostředí, kde se můžete nadechnout?

Možná už také znáte ten okamžik, kdy se v meditaci, ve snu nebo jen v tichém spočinutí uvnitř sebe objeví jasná zpráva. Někdy je to jemná věta, jindy obraz nebo pocit, který neodbytně zůstává. Víte, že to není jen náhoda – že k Vám promluvilo Vaše vyšší Já, Vaši světelní průvodci či andělé.

Možná i Vy zažíváte chvíle, kdy se v meditaci spojíte se svým vyšším Já, světelnými průvodci či anděly. V těchto okamžicích se často objevují nádherná slova: "Miluj se. Důvěřuj. Řekni pravdu. Přestaň se bát." V tu chvíli je srdce otevřené a všechno dává hluboký smysl.